II.
Měl v uších moře po kapsách
drobné stromů
a mlhu za očima
neohlížel se na ulici nebylo bezpečně
sem tam zavrávoral
aby se vyhnul kulatému víku kanálu
jinak mohl být skoro kýmkoliv
doma hodil klíče na podlahu
vsákly se a koberec vykvetl
ale to už v jiném bytě
nepozastavoval se nad tím bylo to
tolik známé tak důvěrné
že se nad tím ani okno nezamračilo
když šlo spát
pak v pondělí
poštovní schránce naplnili břicho vodou
a všechno čeho se tak dlouho obával
se najednou stalo něčím úplně jiným
on to věděl i loď to věděla
a vyplula na dalekou cestu
zpátky
nedalo se říci jak to skončí
nic totiž nezačalo
nikam se nepůjde řekl a zavřel
skleněné dveře
to už ale bylo pozdě
a něco listí se protáhlo úzkou štěrbinou
mezitím úplně jinde a jindy
mužík s buřinkou a planoucím pohledem
všechno to sledoval ze břehu
pak mu větev vyrostla před očima
a vsypala se do vody růžovými květy
vyšplhal po ní
to už byla stromem
a udělal každou rukou krouživý pohyb
teď by to šlo řekl si
a skočil do vody hladina se napnula
vyvrhla dva zuby
s tím mužík nepočítal lekl se a plaval ke břehu
snad jindy soudě
počal sušit dýnko zmáčeného klobouku |