kaymanovi

I

Setmění sčítá na polích rýhy

po odvlečených alejích
rádoby zatnutých do dlaní rukojmích

   zavěšených za kotníky z větví
a zbičovaných živoucí laní

a přece - vždyť jejich tváře rtuťovité
musel zdobit lačný smích!

II

Včera ještě obcházela léna -
   trakty ověšené girlandami trofejí
ale holeně jí oplétaly stvoly sena
až zpomalily chvění jejích brv

III

Dnes na betonovém trůně
vystlaném kůží geparda přihlíží
ta, co dřív svírala

   v kyčlích přesýpací hodiny

přihlíží mračení ostatních

její střeva z jejích dlaní
kolují teď po okolí
   jež zaškrceně naříká
a které mrská sebou líc vzduchu

   jenž je dělí

IV

Na klíně chová čtyřpatrový dort
      z utonulých koťat
   s ušní svící v hrdle delty laskominy -
splavu chuti hladu - hromosvodu

s  Nervalovým  poprsím  do nachova
   na hrudním koši
mrtvá zívá, věší bradu
   na náhrdelník, na sedm klíčů

hlava otevřená, Lhářka!

Budoucnost jest však nejistá
nezbývá než za ně se vší vášní
políbit tu lebku na ústa