Od začátku měla štěstí
- překážky na cestě byly větší
než ona. Neshořely, nerozpadly se, nikdo je nepřestěhoval.
Těžko říct, proč psala právě z jižního pokoje
a postupem let se stěhovala víc a víc na sever (v horizontálním
směru to dává rozvinout jemně zelenému v nejužších místech
větví).
Jih se severem tvoří síť. Začínají uvnitř. A zvenku jak orchestr
rozeznívají ruce jen zdánlivě
jen tak máchající prostorem.
Jména ulic i celých měst se mění, mění se
rozprostření staveb. Jen směry osudů zůstávají
na svém místě.
|