|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Venku hustě prší, pak v srdci tiše buší ,jako na poplach možná každý má z něčeho strach a rve se na kusy, ale venku, tam klidně prší.
Na okenní římse ulpívá ze slz matný vzdech, mně černá můra leze po zádech a chlad omývá mi tvář, nejsem nic a přesto, jak nezmar v okolních zdech.
Teď chmurno v tyto zlé časy, ať namlouvám si často klid, jak starý strom se víra kácí, sleduji z dály smutný sled a v rámu, tam ulpívají z kapek páry.
V dáli tlukot kapek se odráží, potichu představy odchází, však vše se změně poddá, permoníček á dva tři hlodá, nesměj se, mé srdce pukne bolestí
|
|
|