Nebe je makové a hvězdy sladké

nebe té noci nezvonilo sklem

ani kovem 

bylo makové

a jeho klenba plná snů

padala na hlavu a hřála

polykala jsem

plnými doušky duše zmodrošedla 

a šla tak snadno rozemlít

( po směru ručiček a proti proudu vědomí )

do bezbolestné měkké tmy

s krystaly cukru

( zimní král )

nebylo dvojité a nezvonilo

nezbyly po něm střepy ani okovy

jen pod jazykem hvězdy

na rtech dehet

a škraloup z mléčné dráhy v koutku oblohy