Jsem poutník a věz,že nejdu nikdy sám,
jsem jednou chudák,jednou král,
tebe taky potkám a klobouk zvednu hnedle,
však posedím jen chvíli,od noh často zebe.
A kdyby jen do noh,to je věru smůla,
lidská srdce, jsou často jen zatuchlina,
nevím,kde se to ve vás jářku bere,
často potřebuji ve svých větách berle.
Radši si v cestě pískám pro radost,
abych ventiloval všecku zmrzelost,
proč nemáte lidi sami v sobě stání,
odpuštění marně Vás potom shání.
Jsem jen poutník,ale měnit ani za nic,
za pár vlídných slov dostal jsem krajíc,
co si koupíte za vaše lhaní a křik,
pro mě je stále jeden velký otazník.
Prošel jsem snad celou sférou duše,
viděl jsem co poutník vidět může,
věřte mi, spánek nemám nikdy klidný,
věřte mi, můj život není bídný.
|