Měla ho ráda , měl ji rád.
Láska jak z románu.
Po dvaceti letech
opak koránu
musel vařit, žehlit, prát
ponížení
od své ženy brát.
Bila ho, tloukla tvrdě
muž prohlásit nemohl hrdě
že je pánem tvorstva.
V práci se mu smáli chlapi,
že prý by hned nasytili
jejím tělem krásné Slapy.
Fujavici do sudu
ať už mužům nedělá
po světě tu ostudu.
Jednou když mu facku dala
chlapská síla se ho jala
..hned jí jednu vrátil...
Blesky, hromy, svět se zvrátil
černo před očima.
Vzal váleček ženu mlátil
o stůl opřel
hrubě klátil.
Křičela a byla sprostá
vzal mixér a narval zostra
přímo jí do úsměvu.
Ticho
Vychutnával si jej.
Spadl kámen muži z duše
až slyšet šlo ránu.
Proč kdy Amor střílel z kuše
šíp do srdce pánu.
V kelímku od jogurtu
voní v cele kvítí
pán sám a šťasten v cele
už nikdy žádné ženy
Už nikdy její bi(y)tí...
|