SLOVO ZÁVĚREM...
Uvidí- li člověk kvetoucí keř růží, přikročí k němu, vyhlédne si květ pro něj
nejpřitažlivější,prohlédne si jej, pokochá se blyštícími se kapkami ranní rosy a pak teprve přivoní; radím takto zacházet s poezií.
Když si vyberu báseň, přečtu si ji, vnímám napsané a v sobě hledám, jestli jsem něco podobného neviděl, neslyšel, necítil, nebo dokonce neprožil. Když ne, nevadí, možná mne osloví jindy, ale pokud ano, našel jsem cosi mi blízkého, na co se hned tak nezapomíná. Nemá smysl tuto růži ze slov trhat na okvětní plátky, buď mi voní, nebo je to pro mne pichlavý kaktus. (Je lépe zprvu v klidu vnímat celek než narychlo začít řezat.) Zkoušejte to jakkoli, pod slovy básní jsou jen a jen pocity lidí, kteří dovedou slovy řadit tak, že znějí mile lidem jako jsou oni sami.
Kdo hledá, najde…
[Závěrečné slovo z besedy začínajícího autora I.Š. se žáky devátých tříd javornické ZŠ pod názvem =B(L)ÁSNĚNÍ aneb Poezie mezi řádky= odehrané dne 12. října 2001 v Městské knihovně v Javorníku.]
|