| Lei (Občasný) - 2.6.2006 > Lin Sien Ti> Chce-li se člověk k něčemu dobrat, musí mít aspoň stejná východiska, nějaké mantinely - v tomhle existence nehraje roli. Můžem samozřejmě jen tak vrstvit svoje zkušenosti a pohledy, ale bude hromada bez ladu a skladu, pěkně si popovídáme, ale nemůžeme očekávat rozumnou argumentaci. Tu absenci společné platformy bych přirovnal hovoru ateisty a křesťana o otázce náboženství: buď prostě věříš, nebo nevěříš, neexistují žádné rozumné argumenty. Pro jednoho je nepřijatelná existence něčeho, pro co nemá důkaz, pro druhého je to vyjato ze sféry důkazů úplně, protože od toho je to víra, že se to nezakládá na argumentu, ale na věření. Můžou si možná hezky popovídat, ale ti rozumější se rozejdou s tím, že na to "prostě mají jiný názor". Těžko tudíž můžu odpovědět na tvojí námitku nějak rozumně, když její působnost je mimo sféru mojeho pohledu na svět.
Těch "možných pohledů" na svět je milión a já jsem konzistentní v tom, že jsem otevřený úpravě toho svého, ale držím se toho, který pokládám za nejlepší, resp. pro mě nejpřijatelnější. Ona serióznost je ožehavá otázka, nikdy jsem se tím nezabýval, ale kromě mediálně proslavených kontroverzních osobností jsem se snad nesetkal s vědcem, kterého bych považoval na seriózního, který by na nějaké konferenci prosazoval myšlenku reinkarnace. U filozofů je to jejich práce, předkládat nové a neotřelé náhledy na svět (ale o realitě to nic nevypovídá, je to přece interpretace reality a nejejí popis), u religionistů mě to nepřekvapuje, protože ačkoliv je jejich prací popis a interpretace náboženských ap. systémů, tedy cosi "meta-", většina z nich je spíš teology a apologety. Jediní, kteří mi zapadají do toho rámce, jsou psychologové, ale to je zas otázka. Zbytečně plkám...
Ale já zas mluvím o lingvistické statistice, protože je relevantní v otázce, jestli lidi spontánně vyslovují zvuky takové, nebo makové. Vybírá se vcelku náhodně, jednoduše se nepředpokládá, že by některé děti mluvily egyptsky, a ani je při experimentech nikdo neuvádí do transu, není pro to jediný důvod: jde o to zjistit, jak se jazykově lidé chovají v standardních podmínkách - v tomhle případě. Samozřejmě lze studovat i nové hlásky v řeči opilců, ale tam jsou vysvětlitelné prozaičtěji:-) Stejně tak se studují poruchy řeči - ve spojení s psychologií a neurologií. Jednoduše: s prediktabilitou blížící se jistotě lze říci, že pokud dá někdo takovou básničku na síť jako ty, je výsledkem zákonitostí mateřského jazyka a i při její hlasité recitaci se nedá očekávat, že by člověk spontánně vyslovoval cokoliv jiného než hlásky mateřského jazyka, plus minus. Hlubinnou psychologií jsem se nikdy nezabýval, takže o tom stěží můžu něco relevantního říct.
| |