Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Recenze, názory
 > Recenze, názory
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Děti socialistických kopretin (zpozdilá recenze na Pelcovu prvotinu) z kolekce RC
Autor: MiKa (Občasný) - publikováno 7.6.2006 (17:50:46)
 

Děti socialistických kopretin

 

Jan Pelc: …a bude hůř

Index, Kolín nad Rýnem 1984,  Panorama, Praha 1990, MAŤA, Praha 1996, 2001, 2004

 

 

Američtí hippies utíkali za svobodou z měst do komunit na venkově a rozšiřovali si přitom vědomí pomocí LSD. Na severu Čech zalévaly vlasaté děti své květiny hektolitry piva či rumem obohaceným občas vhodnými farmaky. Doplňovaly tak státní a znormalizovanou výživu, sestávající se jinak z popílku a kyselých dešťů. Tyto děti zdrhly od rodin nebo z výchovných ústavů – a kde jinde si mohly hledat své přátele, svou komunitu, než v klasickém českém pajzlu. K nim patřil i Olin, hlavní hrdina románu Jana Pelce …a bude hůř.

 

Vlastní rodiče, kteří neměli pochopení pro dlouhý vlas a džíny, a kterými hluboce pohrdal za jejich shrbená záda, vyměnil Olin již ve svých sedmnácti za matku chlast a tatíčka sex. A domovem se mu stala hospoda U Boučků. Podobně jako rodiče nenáviděl i většinu obyvatelstva Klostrdlé (Klášterec nad Ohří to schytal). Nesnášel je proto, jak se přizpůsobili režimu a jak jej rezignovaně pomáhali budovat nesnesitelně rutinním do práce – z práce. Pro Olina a jeho přátele „máničky“ taková práce (tenkrát ještě povinná) nabývala rozměrů kolaborace a nechtěli s ní mít nic společného. Raději se slézali U Boučků, nasávali z tykadel, která od pípy sunul hospodský Packa, hráli na kejtry, pivo zapíjeli rumem, dokud se nedostavila totální tma. Ale protože nebyli skety, pomáhali si navzájem s transportem do svých brlohů. Vždy se mezi nimi našla alespoň jedna nebo i více holek a ty se o všechno dělily, i o orgasmy. Make love not work. Nebylo divu, že se pak jednotliví členové party scházeli s kapelou na chomutovské venerologii. Společnost U Boučků ovšem bývala pestrá, nesedávaly zde jen máničky, ale také potetovaní modráci – pokud si zrovna netočili trojku nebo pětku v krimu. Zašel sem i Herda, úspěšný prohledávač popelnic a obchodník se psy nebo bezdomovec Lesní muž, bývalý válečný pilot v Anglii, a řada dalších figurek. Všechny měly jedno společné: nezapadaly do systému, a proto se je systém pokoušel nejprve „po dobrém“ zkrotit, v dalších fázích pak již kriminalizovat a některé i likvidovat.

 

Autor románu Jan Pelc dokázal velice sugestivně vylíčit underground komunistického maloměsta stejně jako třeba sběrný tábor pro emigranty. Příběh Olina a jeho přátel i nepřátel rozdělil do tří dílů: Děti rodičů, Děti ráje, Děti cest. Je zajímavé, jak velký prostor věnoval tělu – jako by to bylo právě tělo, které si napříč celým románem hledá svou duši  – ať již jde o období Olinova urychleného dospívání nebo „plnohodnotného“ života v komunitě podobných „odpadlíků“ jako je sám či při cestách emigrantských. Text je plný popisů nejrůznějších slastných zážitků. Autor na několika místech doslova skládá ódu na pivo (viz např.sen o pípě z poslední části – divím se, že jej ještě neobjevila žádná současná reklamní agentura) a také na sex. Možná ještě více pozornosti věnuje úplnému opaku – mnoha odstínům fyzického mučení – od žízně, hladu, přes kocovinu, bolest (např. při rvačkách s Poláky nebo při bití na stanici Veřejné bezpečnosti) a dostává se až k úplným limitům samotné existence – pokud má Olin pocit, že svou duši nemůže nikdy najít, neváhá vyzkoušet i sebevraždu. V tomto je Pelcovo vyprávění opravdu syrové a surové. Nelze jinak než uvěřit, že autor čerpal z vlastních zkušeností, že jde de facto o zpověď. A je to právě autenticita, která asi patří k největším hodnotám Pelcovy prózy, stejně jako upřímná snaha nevyrábět z postav nereálné Hrdiny doby. Nezakrývá totiž ani jejich velká selhání.

 

Mezi další přednosti románu lze zařadit humorný tón, podbarvující některé scény. Vzpomeňme vzpouru nemocničních pacientů, kteří ztrestali krutou sestru tím, že se všichni svorně před vizitou pos..li (V jednotě je síla!), nebo Olinovu svatební hostinu, fotbálky mezi U.S. of Boučkovi a týmem z Adaně, krádeže králíků, debužírování somráků na francouzské pláži apod. Smysl pro humor Pelcovi opravdu nechybí. Nechybí mu ani schopnost úspornými prostředky vtahovat do děje – používá sledu spíše kratších vět, které přispívají k dynamice jednotlivých příhod. Také dialogy zvládá velice dobře. Řeč mániček, modráků i dalších je živá, nevykonstruovaná, plná specifického žargonu, k němuž by možná mladší čtenář potřeboval příruční slovníček.

 

K záporům bych naopak přičetla to, jak se nechává příliš unést líčením drobnějších scén, nesleduje rytmus celku a místy potom jeho vyprávění začíná být monotónní. Jako by občas ztrácelo gradaci, jako by spíš než o román s jistou dějovou linií šlo o deníkové záznamy, v nichž autor nedokáže v zájmu celého textu škrtat. Možná by této próze slušelo rozdělení do menších povídek. U některých postav mi také chybí více charakteristiky, jedno zda přímé či nepřímé. Taková figura (např. Bob ze závěru románu, ale i další hrdinové) pak nemá zřetelné obrysy, těžko si ji představuji. Naopak nezřetelnost, pouhé náznaky, zjevování se a mizení, tedy atmosféra jakési tajemnosti a nepolapitelnosti velice dobře fungují u asi nejpůsobivější postavy celého románu: kriminálníka Josefa. Jen tak mimochodem, on jako jeden z mála provází Olina celou dobu – ať už reálně v různých situacích nebo později ve vzpomínkách či výčitkách marně utlumovaného svědomí.

 

V každém případě stojí kniha za přečtení, plným právem jí patří místo v české undergroundové literatuře osmdesátých let minulého století. Klade totiž dosti nepříjemně naléhavou otázku. Pro vrstevníky zní: „A co jsi v té době dělal ty?“, mladším pak předkládá jen variantu s o něco milosrdnějším, protože hypotetičtějším „bys“.

 

A i když se člověk nemůže zbavit relativizujících otázek na téma osobní nezávislost – závislost (nezávislost na mínění většinové společnosti, závislost na alkoholu), jedno je jasné: československé děti kopretin sice příliš pily a fetovaly, příliš souložily a jen málo se myly a zásadně nepracovaly, ale měly odvahu být samy sebou.



Poznámky k tomuto příspěvku
Emmet_RAY (Občasný) - 7.6.2006 > zítra to rozcupuju :-)
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 7.6.2006 > Václav Mráz> oukej, tak já se pak příjdu na ten masakr podívat :)
<reagovat 
 Emmet_RAY (Občasný) - 8.6.2006 > MiKa> tedy až v pátek, včera jsem si to totiž ve studovně mazaně uložil do počítače a domů si odnesl prázdnou disketu ;-)
<reagovat 
back (Občasný) - 8.6.2006 > Jednoznačně doporučuji.
Doporučil 
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 9.6.2006 > back> děkuju za názor, už jsem si začínala myslet, že jako odezvu uslyším jen ticho, což by mě docela mrzelo - doufala jsem totiž v nějakou diskuzi - ať už o mém textu (co je na něm dobře, co špatně, jestli má smysl se tím ještě vůbec zabývat apod.) nebo o pelcovi samotném a byla jsem zklamaná, že se lidem nechce mluvit - nj, s tím se halt musí počítat, já taky často mlčím
<reagovat 
zirael (Občasný) - 15.6.2006 > jen tady decentně vstoupím do toho Vivíka - mně teda přijde, že větší sračku jak jeho "deník" jsem dlouho nečetla, možná že dokonce nikdy. upřímnost se mi zdá travestií, sebeironie maskovaným alibismem a humor? smát se tomu, jak má natrženej zadek od hemeroidů a dokáže prodat i smrt vlastního otce? sorry, tohle asi neni moc vhodnej příspěvek do diskuse... mně ten jeho opus tak nakrknul, že jsem to nemohla přejít. jojo, jsem snob:)
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 15.6.2006 > zirael> 

no, je fakt, že po půlce mě to už moc nebavilo, to uznávám, svou poznámku pro VM jsem psala, když jsem začínala číst -- 

 

ale k tomu základnímu: to, co zpochybňuješ, se netýká jen viewegha, ale jakéhokoliv vydaného deníku - protože tam člověk prodává soukromí svý i lidí kolem sebe, takže základní morální otázka zní, jestli vůbec do něčeho takovýho jít - je fakt, že tu smrt neplnánoval, ta se prostě přihodila - já jsem jen byla ochotná mu upřímnost věřit (ale jsem možná naivní) - on je zkušenej bojovník a je možný, že toho deníku využil k tomu, aby se vhodně nastylizoval, kdo ví - myslím, že jsi na něj hodně nabroušená, já se snažím nebýt zaujatá - jinak k jeho fandům nepatřím, respektive nikdy jsem si neudělala čas nějakou jeho knihu přečíst (vcelku záměrně, zabývala jsem se jinými autory, jinou činností), viděla jsem jen některý filmy natočený podle jeho románů, zas tolik mě ty příběhy nechytly, aby mě dovedly až k původním knihám

 

moje poznámka o tom, že považovat viewegha za kýčaře, může být vlastně taky trochu snobárnou, bylo samozřejmě rejpnutí, který není třeba generalizovat


<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 15.6.2006 > zirael> omylem jsem svou druhou poznámku adresovanou tobě poslala sama sobě :)) když je čék blbej, tak je halt blbej :)
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 15.6.2006 > MiKa> zir, jestli se můžu zeptat - jak se ti líbil vaculíkův deník český snář? to je jedna z mých nejoblíbenějších knih - ale mám takovej pocit, že ses kdysi zmiňovala o vaculíkovi ne moc pochvalně - nicméně tvůj názor na tuhle knihu by mě upřímně zajímal, fakt :)
<reagovat 
zirael (Občasný) - 16.6.2006 > máš pravdu, že jsem vůči němu zaujatá.. možná i nespravedlivě:) já ho jen - jako osobu - nemůžu vystát, a je mi potom těžko vnímat bez předsudků to, co píše. ale třeba raný věci nebo i ta Vybíjená celkem šly. s tím deníkem si ale myslím, že to nejde spláchnout do pytle "autor píše to, co žije" - důležitý je podle mě především výběr, důraz na to či ono, např. zamlčení banálního nebo naopak vyzdvihnutí něčeho k přemýšlení. ... Český snář jsem bohužel nečetla, takže nemůžu odpovědět. ale příklad dobrého, literárně kvalitního deníku mám: Jan Zábrana - Celý život. a nejenom proto, že měl ten život "atraktivně" těžkej.
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 19.6.2006 > koukám, že se místy uchyluju k basic tschechisch, pardon, ale celou noc jsem nespala a něco přepisuju.)
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 19.6.2006 > Druhá věc ovšem je, když se nad tím opravdu zamyslíš, že to může být i zbraň. Ve smyslu: když vám všechno řeknu, už na mě nemůžete ničím zaútočit. Pokud vás omráčím svýma hemeroidama, což je věc, o níž se nemluví, už vás ty vytečkovaný věci zajímat nebudou - přehlídnete je, nebo si prostě řeknete: proboha, stačily mi ty hemeroidy. Může to být i jakýsi podvědomý chování, vždyť třeba Capote omračoval oběti tím, s jak nečekanou otevřeností se jim svšřoval s nejčernějšíma koutama svý duše - a ony se před ním rozpustily jako máslo a robily, co chtěl. A navíc je to jen posunutí žánru o kousek, v posledních lete¨ch upoutaly u nás pozornost hlavně autoři, jejich psaní má velmi autobiografické kořeny - Hakl, Kahuda, nebo třeba i Kateřina Rudčenková, která mě coby zkušená literátka pobavila svou vyděšeností z toho, jak negativně reagovalío okolína to, když světu vyjevila, s kým spala, s kým chtěla spát a tak...   
<reagovat 
 zirael (Občasný) - 19.6.2006 > ztratila> Zbraň - ale čí? A hlavně proti komu, a proč? Bavíme se ještě o literatuře, že jo? Mě nezajímaj Míšovy strachy o vlastní ego, nezajímaj mě nafouklý recenzenti, ani řežba pěstma, když na ni dojde... mě zajímá knížka, příběh, nebo i ta autenticita, nějaký svědectví, cokoliv... a já to tam nenašla, nic, jen pokleslý psaní. Serepetičky typu "je to mystifikace, Vivík si z nás dělá prču" nebo "je to rána mezi oči recenzentů, dobře jim tak" jsou až druhotný, odvozený, nemají s literaturou jako takovou nic společnýho. A vadí mi, že tohle snad nikdo nereflektuje.
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 19.6.2006 >

Zbraň jaká? To myslím plyne z mých slov, zbraň ne coby potluk, kterým se někoho snažíme rozdrtit, ale obyčejnej způsob vymezení se vůči světu, okolí, čtenáři. Literatura velmi často je právě vymezením se vůči světu. Právě Hakl kdysi řekl, že věšří tomu, že i Sekora, když psal Ferdu mravence si tím řešil něco ryze osobního. Pokud literatura není osobní, je to jako sex za úplatu, nebo ještě lépe sex se zázračným křeslem http://www.morezidli.com

Naše debata je (vedle toho, že na mě začíná doléhat absence spánku, takže bys ze mě mohla vytáhnout ještě hodně zajímavý věci)specifická i tím, že zatímco já Vieweghovy deníky nečetla a uvažuju tudíž obecně, tys je četla jsi hodně konkrétní. Což i umím pochopit: někdy se stane, že si něco teoreticky vybádáme, abychom zjistili, že v praxi to nefunguje. Já taky nejsem schopná hledat jakékoli klady v díle člověka, který se mi osobně příčí.

Na druhou stranu dokážu pochopit, že někdo uvaří polívku jen proto, aby ji pak obarvil na modro.) Literatura není nic přesně daného, hranice jsou od toho, aby se třeba i posouvaly dál. A nejde vůbec o to, že hranice se neposouvají: jde o to, že hranice se musí posunout dobře. Třeba i směrem k neliterárnu.  

 

 

 

 


<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 18.6.2006 > po dlouhe dobe souhlasim ze Zirael, ja ho nemuzu uz vubec, nemam rad lidi, co za kazdou cenu se chteji zviditelnit a sokovat... navic tema notorickych alkoholiku, kteri si na neco hraji me opravdu nezajima.... to s disidentama nema nic spolecneho, takovi tipci jsou v kazdem rezimu stejne prazdni a duti.... ale na druhou stranu proc ne, umi snad i psat a cte ho docela dost lidi, ale ja osobne nevim proc ))) teda vlastne vim, no ))))))) ale to je jina kapitola
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 19.6.2006 > HACKMAN> obávám se, že to je nedorozumění - zir nemluvila o pelcovi, ale o vieweghovi :)
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 19.6.2006 >

Miky, ono to vyjde nastejno ))) u Viewegha bych nenapsal nic jineho... a kdyz tak sleduji tu diskusi pak musim dat za pravdu Capoteovi : Literatura jsou jen klepy, nic vic ))) nekdy hladi, jindy drazdi, ale z 90ˇ% je delana pro penize, tak co asi z toho muze vzejit, ze ))) jen zabava... cim jsem starsi, tim vic se k tomu nazoru bohuzel priklanim... lidi chteji byt mystifikovani, ale jsou ochotni venovat tomu i svuj zivot, coz dokazuje to, ze se jim nejvic libi ty nejvetsi sracky, ktere vypadnout z nektereho mozku na papir

zajimavych je ale tech deset procent, to jsou veci, ktere byly napsany z jakesi  bytostne potreby formulovat svoje videni do slov a pak si je strcit do supliku. Ne vsak pro budouci generace, ale jen a jen pro sebe... a nekdy se stane ze vyjdou.... viz Citadela ... knihy ktere nuti hledat dal sam sebe, knihy ktere kladou otazky, aniz by ve vetach byl jediny otaznik. To je u dospelych, ale u deti je to trosku jinak ))


<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.6.2006 > Navím, jestli to Václav podotknul, ale já bych uvedla klidně jen jedno vydání, to, s nímž jsi rpacovala. další později:)
<reagovat 
 opožděné zrcadlo (Občasný) - 22.6.2006 > ztratila> Případná poznámka, ona se totiž ta vydání liší.
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 22.6.2006 > Vydání jako Ferdova??
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 22.6.2006 > Vstala, přešlápla, uvolnila, už jí to došlo.)
<reagovat 
Vihar (Občasný) - 22.6.2006 > Mno to je fakt odvaha.. být "sám sebou" (a "svobodný") skrz chlast, flákačství a spol.

myslím, že po přečtení knihy případně seznámením se s autorem a jeho partou v tej době reálného socialismu bych nejspíš urychleně vyplnil přihlášku do Lidových Milic.



to ztratila:
Já taky nejsem schopná hledat jakékoli klady v díle člověka, který se mi osobně příčí.
(nechceš si to dát tuhle dost zásadní informaci do redaktorského profilu?)

<reagovat 
Vihar (Občasný) - 23.6.2006 > Mno, mladší příslušníci Lidových Milic se váleli v bahně povětšinou výhradně při cvičeních, kdy se bahnem přímo plazili, většinou se sap vz. 58 v ruce a několika truhlíky munice pro kul. vzor 59 na zádech, zatímco staří fotrové si kolektivně navzájem polejvali modré uniformy (notně impregnované tabákem, nejspíš proti imperialistickým molům) pivem v salonku nejbližší hospody za fabrikou, kam se při každém cvičení takticky zašili, zatímco mlaďoši vykazovali činnost, kterou se pak všemožní vyžraní papalášové zašťiťovali a pod kterouž se podepisovali ve výkazech na ústředí.

Komunismus jsem nezažil, anžto v ČSSR jsme se nedopracovali ani k tomu rozvinutému socialismu.


Jo, na podzim roku 1987 mě vykopli pro pokrokové přírodovědné názory z literárně dramatického kroužku, kde se plánovitě formovaly budoucí mladé kádry OF a ods (samozvolený třídní předseda SSM Tomáš Vrbík to později dotáhl na lidem nezvoleného poslance ČR za us), protože jsem nebyl zavilý antikomunista a naopak, bylo nebezpečí, že bych jim rozkládal pouhou svojí přítomností jejich antikomunistickou buržoasně reakční dekadentní morálku na které si tak zakládali.


<reagovat 
ztratila (Občasný) - 23.6.2006 >

O lidových milicích mě poučovat nemusíš, ani o svých komplexech - nezajímají mě.


<reagovat 
 Vihar (Občasný) - 23.6.2006 > ztratila> Ptala jsi se..

Kdybych poučoval, vlepil bych link:

http://www.vojenstvi.cz/armada/povalecna/studie/7.htm

s básněmi Jana Nohy a Mařky Kratochvílů

<reagovat 
opožděné zrcadlo (Občasný) - 22.6.2006 > Miky, já bych -- nečetlo jsem tu diskuzi moc pozorně -- něco k té diskuzi jen maličko

plulály jsou kráva, naopak si myslím, že když máš jistou osobní zkušenost -- že třeba jsi z toho Klostrdla, naopka to klidně žeň skrze ni. Není nic špatného na tom být subjektivní a být třeba až osobní. Dokonce si myslím, že je pro čtenáře přiajtelnější, když ví, že si to má trošku filtrovat. Plurál by tu sugeroval objektivitu... která jednak není svatá, jednak není vůbec.

podobne i myslím, že není vždycky nutné zasazovat do kontextů, zařazovat a porovnávat. to je jen jedna cesta.

nerado bych se pouštělo tady do nějakejch hlubších intepretací... ale olin by (podle mýho), tak jak byl natavenej, nepracoval a nepracoval, režim nerežim.

v týhle souvislosti bych dávalo bacha, neštudovalo jsem to nezajímá mne to přímo: ale myslím, že i když olin má autobio pelcoj prvky, neztotožňovat! to bych vidělo skoro jako hrubou chybu (ne vždycky mám náladu se patlat s rozdělováním na autora a ich-hrdinu, ae tady by se to fakt nemělo míchat).

zaujalo mě ovšem, žes nějak trochu pominula rozdíl mezi jednotlivejma dílama. ta trojak je totiž už k neučtení.
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 23.6.2006 > plnohodnotno> 

jé, ahoj loď plnohovnotno (právě jsem se vrátila z vody - sjížděli jsme se studentama ohři, teď už se zas sjíždim na netu:) -

 

děkuju za poznámku, tvůj názor si vždycky ráda přečtu - hele, co se olina týče, já ho neberu jako romantickýho hrdinu, bojovníka za lepší budoucnost apod. - jen mám ráda lidi, který nedbají na proud a jdou klidně proti němu, nebo si tak po svym trčí, nebo i třeba hnijou po svym, nenechají se přitesávat většinovým míněním - takovýto - co by si lidi pomysleli!!! a to se mi u olina líbilo, vesele padal ke dnu, ale si to tak prostě vybral, urval se ze řetězu a tim mi byl sympatickej (a tenkrát se za takový urvání ze řetězu platilo mnohem víc než dnes)

 

s těmi autobio prvky - já vim, že je nemůžu pelcově próze automaticky přisuzovat, aniž bych byla mnohem víc zasvěcená - ale vedlo mne k tomu to, že jsem poznávala místa, dokonce i jednu velice známou figurku - herdu (žral psy, hrabal se v popelnicích, byl to kláštereckej maskot) + člověk ví, že tu žil, že pak emigroval do francie + a to mu právě vytýkám - jako by neuměl držet tonus vyprávění v rámci celku, jako by musel zaznamenat všechno, jako by to právě byl skorem až jakýsi deník, kde nelze opominout tuhle zkušenost nebo tenhle zážitek apod. (proto ten silnej autobio dojem) - obzvláště pak ve třetím dílu, jak píšeš, tam měl hodně zkracovat, dle mýho - ale přitom tam byly i zajímavý situace a momenty, který by vydaly na samostatnou povídečku -- nicméně máš pravdu, že člověk musí bejt opatrnej a neplést si dojmy a pojmy :) a to se mně občas stává, jsem takový nadšený dojmolog :)

 

 

 


<reagovat 
ztratila (Občasný) - 22.6.2006 > Tvůj názor č. 1 je buď velmi hloupý, nebo hodně přitažený za vlasy. Na protest proti tomu, že druzí se válej v bahně by ses taky válel v bahně? Zažils komunismus? A vnímals? - Jistou logiku to mělo. Třetí kultura se například rozhořela na základě tlaku na PPU - jako odpor se vzedmula vlna skupin sice kreativních, ale hudebně značně (ú)sporných:) - jak napsal Josef Vondruška: Žádný falečný tón a ani ten nepříšernější zpěv nemůže plně vystihnout hrůzy naší doby.

Tu věc, kterou jsi citoval, si nikam tesat nechci - v opačném případě už by se dávno stalo. Na další tvoje výtky vůči redaktorství zareaguju přío pod tvým posledním příspěvkem.

<reagovat 
 Petr Vaněk (Občasný) - 15.7.2006 > ztratila> 

třetí kultura, nestačila by ta druhá?... na základě uvěznění ppu se hlavně zmobilizoval disent, který s undergroundem (tj. okruhem kolem ppu) neměl nic společnýho. v 82 pak přišla akce asanace a mnozí právě emigrovali, pospolitost se někdy kolem roku 80 roztříštila do dost malech skupin... 

 

v tom příspvěku a v diskusi je strašně moc věcí, který by stálo za to komentovat (pokud jsem zahlédl), ale nějak je to nad mý síly...

 

je taky dobrý si všimnout, že všechny tři díly jsou k sobě přilepený dost násilně, vůbec na sebe nenavazujou, jak to Pelc psal postupně (první vznikla myslím ta prostřední část...)

 

mimoéchodem, četli jste Chadimovu Alternativu? doporučuju, je to dobrý srovnávat s Jirousovými texty... 

(a i s Plecem)
Doporučil 
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 10.6.2006 > mno... ono se prostě lépe diskutuje buď o aktuálním titulu, nebo o knize nadčasové (třeba o něčem od pánů Tool, Capote, Roth...) - ...a bude hůř od Pelce dnes už tím prvním není a tím druhým těžko kdy bude.

Co se recenze týče, je docela dobré používat plurálium autorské nebo něco ve stylu "osoba recenzenta" - je to takový zdejší (český) zavedený standard, ono to tvé "K záporům bych přičetla..." apod pak spíše vyvolává dojem lepšího čtenářského deníku.

A není poprvé, co si všímám toho, že se u věci, kterou prezentuješ jako recenzi, až příliš zabýváš popisem děje, výčtem postav (a chodili se koupat k řece s Míšou, Pepíkem, Honzou od vedle, jehož tatínek za války padl, a Kateřinkou, což je zajímavá postava, protože do ní všichni kluci byli bláznivě zamilovaní).

Naopak knihu vůbec nezařazuješ do kontextů.

Závěrečné shrnutí o dětech, které se nebály být samy sebou, je poněkud... mno, pateticky přestřelené. Já bych to vnímal jako normální teenagerovskou revoltu.

Ale napsalas to docela slušně, to zas jo.
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 10.6.2006 > Václav Mráz> 

asi máš v hodně věcech pravdu - že jsem knihu nezařadila do kontextu, toho jsem si vědoma, to je i podle mne asi největší slabina

 

k hodnotícímu plurálu - no, netroufám si do houfu mezi české recenzenty, tak proto asi jen můj vlastní skromnej názor v čísle jednotném

 

že nejde o aktuální titul, a tudíž je snaha o recenzi poněkud mimózní, je jasný - ale já jsem to taky tak nebrala, nemíním ten text někam posílat, prostě jsem si knihu přečetla, zaujala mě z nejrůznějších důvodů a pokusila jsem se shrnout svý myšlenky do nějakýho tvaru - vlastně jde o jakýsi cvičení a totem je podle mýho celkem vhodný místo pro diskuzi nad takovými pokusy, i když - soudě podle takřka nulového ohlasu, se možná v tomhle punktu mýlím

 

nesouhlasím s tebou v tom, že není dobré se zabývat popisem děje -- já vlastně taky knihu představuju, rozkrývám její atmosféru a snažím se čtenáře do ní uvést, zároveň pak k ní zaujímám zvnějšku stanovisko - jedna z funkcí recenzí je přeci seznámit čtenáře s vydaným titulem (samozřejmě má funkce i jiné)

 

nemyslím si, že závěrečné shrnutí je pateticky přestřelené - je vidět, žes tu dobu nezažil na vlastní kůži - za normální teenagerovskou revoltu se totiž nechodí do krimu a neemigruje se kvůli ní - při takový revoltě šlo totiž o hodně - a to říkám jako člověk, který se sice aktivně nepodílel na bonzování, nerval se do strany a žádných funkcí, ale zároveň se, tak jako většina, zmohl tak leda na pasivní rezistenci

 

ale děkuju ti za zhodnocení, vážím si toho, je to pro mne cenná zpětná vazba, projevil ses jako opravdovej redaktor, ještě jednou fenx


<reagovat 
 Emmet_RAY (Občasný) - 10.6.2006 > MiKa> no, nemusíme to hned uzavírat :-) navíc lichotkama ;-))

Totem je na to fajn místo, ale rubrika recenze není zrovna tou hojně navštěvovanou, takže bych doporučil dávat takové texty normálně do rubriky próza (nebo poezie - podle toho, co recenzuješ).

Ostatně na program příští redakční schůzky hodlám doplnit, aby se rubrika "Recenze, názory" stala podrubrikou těch jednotlivých literárních.

Zirael svou recku na Selský baroko hodila normálně do prózy a měla tam poměrně rozsáhlou diskuzi, jenže diskuze potřebuje čtenáře a tady ti to zatím četlo asi deset lidí.

Já neříkám, že není dobré zabývat se popisem děje, ale dle mého to přeháníš a čtenáře možná zbytečně vedeš na ručičku - tak trochu jako dítě na exkurzi (to není narážka na job)

Ohledně toho "patetického shrnutí" - jen mi vadí tvůj názor, že revolta proti režimu by se měla charakterizovat jako "odvaha být sám sebou". To je ovšem otázka mezigenerační a dost to souvisí i s tím, zda to současní mladí lidé mají jednodušší nebo ne. Můj osobní názor je, že když tě hodí do vody, tak buď plaveš, nebo se utopíš. Když žiješ v nějakém systému, tak ho buď akceptuješ (a tam řadím i tu pasivní rezistenci), nebo ne, ale těžko se to dá označit za nějaké "být sám sebou". Zatímco poslední dvě tři generace (když budu počítat i nac. okup.) se musely zcela jasně postavit buď na jednu nebo na druhou stranu, ta současná už nemusí. Což především u mladých lidí je věc, která podle mne zapříčiňuje takové tak trochu vnitřní vyhnívání. Ale čistě teroteticky bych to vzal tak, že být sám sebou člověk může pouze ve svobodném systému. Pokud žiješ v systému nesvobodném a nějak proti němu bojuješ, tak to není odvaha být sám sebou, ale jen jedna ze dvou možných rolí, které v takovém systému můžeš mít.




<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 10.6.2006 > Václav Mráz> 

no, ve svobodném systému může být člověk sám sebou prostě trochu snadněji, nepotřebuje tolik odvahy a za svou svobodu tolik neplatí - i když i to je samozřejmě relativní, protože neexistuje absolutně svobodný systém - viz různé skandály od aféry watergate až ke kubicemu např. (i když hodnotit kauzu kubice je předčasný, příliš málo víme, ale to byl jen příklad) - to ovšem neříkám nic novýho

 

na mě pelc zapůsobil hodně právě proto, že jsem žila ve stejném prostředí, dokonce ve stejném městě, a přesto v absolutně jiném světě, možná z toho důvodu jsem tolik místa ve svym textu věnovala těm kejtrám, tykadlům a boučkům apod. - měla jsem dost nepříjemnej pocit sama ze sebe -- i když - a to v závěru nadhazuju: to, že si pelc a spol. hledali svou svobodu, teda spíš svůj únik z nesvobody, v chlastu, stávali se možná ještě většími otroky -- svobodnej člověk je asi ten, kterej NELPÍ na tom, co mu může být odebráno, to bychom se dostali až k mnichům, poustevníkům a podobný svoloči :)) je to složitá filozofická otázka - co to je svoboda, být sám sebou apod., ale narážíme na ni ve svých životech každou chvíli -- třeba taková móda, společenský normy, pravidla pro recenze ---


<reagovat 
 Emmet_RAY (Občasný) - 10.6.2006 > MiKa> tak tak :-)

jinak: (a myslím, že to tam máš někde zmíněno) práce byla povinná, takže oni nepracovali - je tohle nějaká revolta, nějaký boj? Tomu bych já raději říkal flákaní s pocitem hrdinství navrch.

Ostatně on tady v podstatě nikdo proti režimu nebojoval (krom Mašínů). Vždyť to sami disidenti (kterých bylo velmi velmi málo, rozhodně bych do disentu neřadil právě tyhle ožralé flákače typu tuláka Kazana) později přiznávali - že je ani nenapadlo, že by tenhle režim mohl vůbec někdy padnout.
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 10.6.2006 > Václav Mráz> ona to samozřejmě není černobílá záležitost - já jsem netvrdila, že aktivně s režimem bojovali, oni s ním jen nechtěli mít nic společnýho, nechtěli ho budovat - jakým způsobem to řešili, je věc druhá -- jen jsem vyjádřila svůj obdiv lidem, který se nenechali přitesat do přijatelných tvarů, aby neměli problémy - pro ně by bývalo pohodlnější, kdyby tomu nátlaku prostě časem podlehli, přizpůsobili se a měli klid -- něco podobnýho platí pro plastic people - to přeci taky nebyli kdovíjaký hudebníci, ale šli si za svým, jenže jejich životní styl jaksi nekorespondoval s morálním kodexem budovatele komunismu a jinej kodex nebyl povolenej -- teď jsem zrovna viděla kousek dokumentu o lennonovi - na neprodloužení jeho víza v usa měl prej zájem sám nixon, z jeho pohledu zas lennon jaksi nesplňoval představy o budovateli kapitalismu -- tohleto mám na mysli, odvahu bejt nepohodlnej někomu, kdo je silnější než já
<reagovat 
 Emmet_RAY (Občasný) - 10.6.2006 > MiKa> mno a já už jen dodám tečku v podobě diskuzního příspěvku ariela, protože to se sem nádherně hodí

15.05 zde: http://www.totem.cz/forum/read.php?f=7&i=2916&t=2909
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 10.6.2006 > Václav Mráz> jj, já už taky dělám tečku za vodopády svých slov :)) jen malé p.s.: o recenzích a recenzentech si člověk bezva počte ve vieweghově deníku, on je legračně umanutej, ale je to zajímavý čtení
<reagovat 
 Emmet_RAY (Občasný) - 10.6.2006 > MiKa> Václav Michala nečíst
<reagovat 
 MiKa (Občasný) - 10.6.2006 > Václav Mráz> 

já ho normálka taky nečtu, jen ten deník, protože mě zajímá autobiografická literatura - je to fakt zajímavej pohled do soukromí píšící celebrity, doporučuju - má svižnej styl, smysl pro humor a sebeironii, zdá se být upřímnej - je to něco jak sledovat reality show (tedy já koukala jen na ty první vyvolený, pak už mě to přestalo bavit) -- a zrovna u viewegha i u toho deníku se ti pořád vybavuje jedna otázka - není tak trochu už snobárnou označovat viewegha za snoba a kýčaře?  hmmm? :)))))))

 

ale už fakt budu držet hubu (aspoň chvíli)


<reagovat 
 Petr Vaněk (Občasný) - 15.7.2006 > MiKa> 

viewegh spíš prostě není duchovní člověk, tak bych to viděl... proto ten obrovský talent, kterým disponuje (a který by mohl dál a dál rozvíjet) jde vniveč, prostě se spokojí s tím, co dokáže a neumí se posunout dál...

a zabředává do banalit...
<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 15.7.2006 >

www.mchband.cz

 

tady je můj komentář:

http://www.totem.cz/reads.php?fc=11&w1=188&c1=1


<reagovat 
ztratila (Občasný) - 16.7.2006 >

Pojem třetí kultura jsem si nevymyslela, oni ho používají. Od určitýho okamžiku (? masakr v ČB) považujou druhou kulturu za třetí. Viz Magorovův zápisník atp.

 

Nemyslím, že výtečnej spisovatel musí být nutně duchovní člověk - to označení mi připomíná spíš jednoho mýho někdejšího ctitele, kterej se o filipojakubský noci svlíkal do naha a tancoval v kruhu na zahradě a doma ve sklepě měl sklad různých chemikálií, včetně jedů a výbušnin (kradl ej ve škole).

Obdobně nemyslím, že Viewegh se nechce posunovat dopředu, jenže on není žádnej Jan Tleskač, jezdí metrem a vždycky má u sebe lístek. Je velmi konzervativní a preferuje autory angloamerický tradice, román, velkej příběh se silnou pointou... Vědomě a přiznaně páchá komerční kousky, stejně tak občas zkusí "něco nového" - tím pro něho byla třeba Vybíjená. Tam použil třeba tu metodu střídání hlasů více vypravěčů, o níž si od roku 2002 myslíme, že ji vynalezla Petra Hůlová. Měl tam taky homosexuála (jehož příběh končil tuším jak z červené knihovny) a vyústění osudů postal kladných a záporných vyznělo až tykwerovky:) - Ne každej musí nutně experimentovat.

 

A já svým způsobem za takovej experiment považuju i deník. Myslím, že si ho přečtu. Zatím jsem jen listovala v knihkupectví. A on je místy opravdu hodně upřímnej. Všichni zmiŇujou ten sex s manželkou, která přitom kojí miminko... Ale on tam třeba přiznává i to, jak stál o přátelství Topola a  PeŇáze a jak pochopil, že neee... Ty kritiky tam vzal fakt útokem, namátkou jsem narazila i na Kasala a Ondřeje Horáka... My si dneska můžem myslet, že je to sebestřední hovado, ale za čas z toho bude cennej sekundární pramen:)    


<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 16.7.2006 >

pojem třetí kultura je dost divnej, myslím, že to Jirous utrousil v zápalu někde ve svým ideologickým projevu, nepleteš si to náhodou s třetí ug. generací (potažmo druhou)? opravdu, můžeš mi věřit, že druhá bohatě stačí a je mnohem sdělnější než vypočítávání odrůd kultur... jak už je jednou druhá, nemá smysl to eskalovat (leda v nějakým politcko-ideologickým projevu), má-li se vytvořit prostor pro kontinuitu pospolitosti. a hlavně, v sekundární literatuře jsem se s pojmem třetí kultura nikdy nesetkal, ani u Machovce... vlastně to do tebe slyším poprvý, a že jsem se o tom něco načetl...

 

krom toho - Vokno vzniklo někdy v roce 82? 5? - a co v něm stojí? časopis pro druhou kulturu... tím vším bych se řídil.

 

no, možná, že nemusí být duchovní člověk, ale Vieweghovi ta duchovní složka zrovna pekelně chybí, je uzavřenej ve svým světě multikin, vináren jánevímčehovšeho, ale nikam se nevydává na cestu... souhlasím s názorem Čulíkovým, kterej napsal cosi v tomto smyslu v recenzi na Lekci tvůrčího psaní. ta šílená banalita mě nepřestává iritovat - a musím přiznat, že kvůli ní jsem se nebyl schopen dostet přes první stránky Vybíjený (snaha byla)...

 

to označení duchovní člověk mi připomíná rozlišení Patočkovo, když popisuje jakej je rozdíl mezi intelektuálem (modelově sofisté) a duchovním člověkem (modelově Sokrates), neházel bych do toho ten patos.

 

to o Petře Hůlový si myslíš možná ty a někdo, ale mě do toho netahej...;o)

 

to že je upřímnej je jedna věc, ale druhá věc, jakej to má všechno efekt. on tam podle všeho prostě opět nedokázal vtisknout něco, po čem by si člověk řekl "jo". a já už mu to opravdu, pln lítosti;), začínám ze srdce přát, aby se mu to povedlo... zároveň mám dost pochyby. je mi zřejmé, že jeho argumentace, kterou používá třeba v Lekci vůči kritice, by se dala rozmetat naprosto s přehledem, taktéž mě uzemnila věta Jolany z filmu Účastníci: maminko, já si nemůžu vybírat (pěst mezi voči). rovněž psychologický rozbory by opravdu stály za to: je neuvěřitelný, že začátek filmu je postavenej na tom, jak se všichni za všechny naráz stydí nebo se bojí, aby se neztrapnili... 

 

nevím, proč když to ví, že chce bejt na jednu stranu dobrej spisovatel na druhou stranu bavič, když vidí ten rozpor, proč si konečně nevybere. člověk má pocit, že se prostě z naladění (Heideg.) jeho osoby už nic kloudnýho nevyklube... 

 

kojení... na tom je něco divnýho? no, záleží, co popisoval a co dělali... ale to dítě to ještě nevnímá, nepřikládá tomu žádnej význam...


<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 16.7.2006 > jinak sem by se perfektně hodil ten Girard, není pochyb o tom, že se pan spisovatel potýká s důsledky vnitřního prostřednictví... nakonec se ty deníky obrátej jen proti jemu samotnýmu. 
<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 16.7.2006 > ostatně jsem dost zvědavej, jak se lidi budou stavět k jeho knihám za dvacet třicet let... jestli se budou válet někde v antikvariátech jako Kožík nebo se budou furt číst. převálcuje ho nějaká nová móda nebo se udrží? jo, a s tím sekundárním pramenem a jeho konzervativností souhlasím:o) ...takovej Houellebcq je ovšem jako člověk podle taky podle mě dost konzervativní, navíc očividný tradicionalista, ale jak se dokáže v knihách vybouřit:))
<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 16.7.2006 >
Body: 5
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 16.7.2006 >

já se s tím pojmem setkávala dost často. Že je jeho pozadí politický jedost možný, v době, kdy mě to zajímalo, mi takový věci nedocházely. Přesto je to pojem relevantní, třeba jen v určitým kontektu, užívanej určitým člověkem. Nechce se mi  tebou soupeřit, kdo z nás toho načetl víc, mě zajímaly jen určitý osobnosti.

 

Mně irituje to slovo "duchovní". Nemyslím, že je nutný, aby byl dobrej spisovatel duchovně naloženej, aŤ už to myslíš jakkoli. Pravda je, že jeho z hmotných statků je charakterický a působí trochu, jak by byl ženská, nebo vyrostl ve velmi nudných poměrech, a tak si sebemenší mamon prachsprostě užíval:). 

 

Přiznám se, že je mi tvoje uchopování světa příliš abstraktní, akademické a nesrozumitelné:)

 

To o Petře Hůlový si nemyslím jen já, a pokud to vztahuješ k sobě, je to trochu chabý, laciný slovíčkaření. Pravda je, že Viewegh o Vybíjený kdesi uvedl, že si tam chtěl vyzkoušet poslední trendy a mezi nimi i toto - a po něm to zopakovalo nějkolik recenzentů: a pravda je, že tentýž způsob Hana Ulmannová v Cunnighamově Domově na konci světa označila za provařený (a přesto funkční).  

 

Pokud píšeš, že něco někam nedokázal vtisknout a bavíme se o dvou knihách, z nichž si ani jednu nečetl (myslíme-li tím přečíst = od počátku do konce) ...

 

Občas je jednodušší rozhodování (za) někoho, když ho jen pozoruješ. A občas je to jen tvoje rozhodnutí, on nějak existuje, je mu to příjemný a rozhodovat se nechce. Možná jsem příliš konzervativní, ale soulož s miminkem přisátým k prsu mi přijde bizarní a hlásit to v deníku zajímavý vzhledem k tomu, že některý části jsou prý vymazány autocenzurou...

 


<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 16.7.2006 >

mně se taky nechce s tebou v ničem soupeřit:) jen podotýkám, že jsem to opravdu nikde nenašel... spíš myslím, že to bude podobný, jako když se jednu dobu začal prosazovat mezi lidmi názor, že když spojíš dohromady elektroniku a kytary, že je to automaticky alternativní hudba, což není pravda. občas se ten pojem vykloubí z kontextu a lidi začnou v zájmu nějakýho sebepotvrzování něco nějak pojmenovávat. pro literární vědce to ovšem mnoho cenu nemá, je to pro něj spíš jenom určitá fáma (pokud je minoritní)... všechny ty dokumenty prostě hovoří o něčem jiném...

 

Hůlová, jen jsem chtěl naznačit, že mi to, co říkáš, přijde nadnesený a že přeci oba víme, že tenhle postup nevymyslela Hůlová, no ni?:) kritika ať si říká, co chce...

 

pravda je, že jsem žádnuo z těch knížek nepřečetl, ale pravda je, že jsem z nich řpečetl části, nadto jsem přečetl všechny recenze (s přihlédnutím k osobám recenzentů), takže jsem získal nějaký dojem (taky jsem to dojmové se snažil v textu zvýraznit). naposledy jsem četl Lekci, tam to bylo tak napůl, v jistém smyslu pozoruhodný výkon, v jiném zjištění, že je to zase Viewegh:)

 

soulož, záleží na situaci a na těch lidech... bizadní se to může zdát, ale dokážu si takovou situaci představit...

 

duchovní, ok, já si všiml, že tohle slovo ostatní pobuřuje:)) přišlo mi to zajímavý, říkal jsem si, to by mohla být cesta, jak uchopit Viewegha v nesnázích (mých i jeho:)  


<reagovat 
ztratila (Občasný) - 16.7.2006 > Stran Hůlový půjde asi o komunikační šum, nejen nám dvěma jistě došlo, že Hůlová danej způsob vyprávění nevymyslela, netvrdila jsem opak a nikomu jsem nic nepodsouvala, vyzdvihla jsem to jako součást dobovýho kontextu: Viewegh se na hultáta rozhodl sepsat ultramoderní progresivní knihu, jedním ze základních znaků toho se stala právě zmíněná mnohohlasost.

Pro mě je trochu kontroverzní a nepřijatelný vyslovovat nějakej (a jak se u tebe zdá pevnej, jasně formulovanej) názopr na cosi, s čím nemáš přímou zkušenost. Recenze jsou jedna věc, jeho další knihy další věc - ale to ti nedá tu bezprostřední zkušenost, skrze recenze můžeš pracovat jen s postřehy a světonázory druhých, knihy můžou být v lecčem podobné, ale jistě nejsou totožné.

Diskuse na téma "je běžné kojit při souloži a pak to literárně ztvárnit" mi přijde trochu nevkusná, už v ní nebudu pokračovat.

<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 17.7.2006 >

jsem podotkl, že to, že ty informace jsou od druhých, reflektuju... navíc tu máš ale analogický příklad: řeknou-li dva lidi nezávisle na sobě, že je zeď je bílá, pak ta zeď asi doopravdy bílá bude... samozřejmě se ale můžou lišit v nuancích, jak moc je bílá - s tím se počítá. kupodivu u Viewegha je vzhledem k autorově podráždění snaha být co možná nejobjektivnější a nejspravedlivější... takže tak. nevidím na tom nic nepřijatelného nebo kontroverzního, jak ty říkáš...

 

o běžnosti tu nepadla zmínka, to že to pak někdo napíše je druhá věc (než ten samotný akt), ale stal-li se, proč ne... 


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení     Novější>>>

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter