Vkročila jsem tisíckrát
do stejné řeky,
abych v ní uhořela,
neboť mě zalily plameny
od prvního ponoření
do jejích žhavých vln!

Potom mě žiletky
tvých slov stáhly z kůže
a hodily zbytky kočkám,
aby se nemusely obtěžovat

s krvavým úklidem!

Hluboko pod hladinou
mě ohlodaly zoubky piraní
až na bílé kosti a já
zůstala vyceněná
jako bílé zuby kostlivce,
přízrak v rudé temnotě plamenů,
které hořely všude kolem mě!

A pak, po tisící a prvé
jsem se vydala na tu známou
cestu k plamenné řece,
abych si znovu ověřila,
že tady už se opravdu
NIKDY NEVYKOUPU....