Jsem temný blíženec andělů

jsem věrná a přece nejsem tvá.

Mé vlasy voní smolou

a hladké čelo občas zbrázdí strach.

V noci tiše čekám,

až zhasne poslední hvězda

a pláču slzy krví napsané

v mém srdci.

Vezmi mou ruku do dlaní

je studená a těžká,

tak jako závaží na mém krku,

co mne přitahuje k zemi,

té teplé matce lidí,

voňavé a něžné,

kterou ale nechci znát.

Patřím k lidem a přece nepatřím,

mou matkou je Noc a otcem rudý Oheň

až tě spálí, nevrátíš se dolů,

k Zemi

zpátky.

Budeš se mnou létat, s beranem nebes

kozorohem plání,

vodním ptákem hvězd

a střelcem terčů z mlhovin.

Zvířetem i živlem

člověkem i ďáblem

andělem i snem

S růží ve vlasech

a pohledem upřeným k zemi

chci být tvá

dnes v noci

kdy padají hvězdy