Má drahá Zombice

Má drahá Zombice
dýchla mi na plíce,
ležel jsem ve skladu,
už jsem byl v rozkladu.

Otylá Zombice chtěla mě sníst
její zadek byl plný malých hlíst.
Dostala chuť na lidské maso
sáhla do skříně a vytáhla laso.

Vyžraná Zombice táhne se městem
přemýšlí nad lidmi kdo jí bude těstem.
Její chuť na lidi rychle stoupá,
i když tak vypadá není hloupá.

Ta chytrá Zombice najednou zpozorní,
ve tmavé ulici šinu se pomalu proti ní.
Procházím kolem ní proč se tak vrtí,
sotva ji minu už lanem mě škrtí.

Metráková Zombice táhne mě na laně
už mrtvý jsem má duše je v Panamě.
Táhne mne přes louže a taky přes bláto,
však si mne umyje snad budu stát zato.

Odporná Zombice udělala na mě zradu,
místo v márnici rozkládám se ve skladu.
Už nemám ruce a řeže mi nožky,
kolem mě válí se použité vložky.

Nemocná Zombice chystá se na můj mozek,
tak jsem se stal jedním z policejních složek.
Byl jsem chytrý ona to bohužel netuší,
můj mozek paličkou na řízky rozbuší.

Labužník Zombice můj mozek dojídá,
o dalším mozečku už se jí zase zdá.
Na skládce skončily mé silné kosti
ta svině Zombice nažrala se dosytosti.