Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Otázka náboženství z kolekce Kukaččí kemp a jiný zhůvěřilosti
Autor: farářskej (Občasný) - publikováno 5.12.2001 (22:34:22)
další>
Sotva jsme naházeli cajky nad hlavu, pohodlně se usadili a vlak sebou zazmítal, jak vyjížděl z ranžíru, otevřely se dveře z chodbičky a dovnitř vlezla nemladá nestará ženská.
"Dobrý den," řekla, "jmenuji se Martina Peterková, bydlím v Polance a ráda bych vám řekla, proč jsem se stala členkou církve baptistické." Koukli jsme po sobě. Kennedy zkusmo povytáhl z kapsy karty a když mluvila dál a nikterak ji naše ohmataný dvouhlávky nevzrušovaly, začal míchat.
Martina Peterková mluvila dál. Tomík sejmul, Kennedy rozdal, posbírali jsme si lupen a dali se do hercek. Dekáč si nahlásil žebráka.
Za Děhylovem Martina Peterková ukončila svý vyprávění tím, "že i vy můžete být Ježíšovými bratry a sestrami, za což se budu modlit. Děkuji vám, nashledanou," a vykročila ke druhý polovině vagónu. Parta puberťáků za náma se ani teď nepřestala idiotsky chechtat, několik přítomnejch dělňasů si i nadále dávalo svejch dvacet a dva okravatovaní a ooblekovaní džentlmeni, co seděli přes uličku, si nás už po kdovíkolikátý změřili očima a starší z nich prohodil směrem k nám: "A co říkáte na náboženství vy, kluci?"
Nesl jsem zelenou osmu a pokrčil přitom ramenama: "Každej má na nějaký to náboženství právo, ne?"
"To jistě," zapojil se do debaty ten mladší, "ale měl by se přesvědčit, jestli si vybral správnou cestu."
"Tisíc lidí," řekl jsem, "má tisíc pravd. Jednou nás málem utloukli katolíci, že jezdíme na vandr v neděli a tuhle - není tomu ani měsíc - na nás koukali krz prsty adventisti sedmýho dne, že jezdíme na vandr v sobotu. Nerozhodně jsme to uhráli akorát se Svědkama Jehovovejma, kteří tvrdí, že je to všechno otázka svědomí. To máte těžký."
"Inu," udělal ten starší, "kdyby všichni, kdo o sobě tvrdí, že věří v Boha, četli svou bibli pozorně, určitě by zjistili, že existuje pouze jedna přímá cesta. My jsme ji nalezli a stali jsme se členy církve metodistické." Chvíli čekali, co to s náma udělá. Možná jsme vypadali, že o tom zhluboka uvažujeme, ale mohlo to bejt taky tím, že jsme přemejšleli, jak přelstít Dekáčovo žebráka. Nakonec už to mladej nevydržel a vyhrkl: "Ježíš vás může zachránit ještě dnes, když mu otevřete svá srdce!"
"Nic proti tomu," řekl jsem do hromadnýho pokašlávání, "ale co ostatní, kteří nejsou metodisti? Čemu vlastně věří oni?"
"Oni tvrdí, že ve stejného Boha," ozval se starší a řekl slovo oni tak, jako by ho bral pinzetou, kterou drží v ruce, oblečený do gumový chirurgický rukavice. Povolil si lehkej úsměv, načež pokračoval: "Ovšem o takových se píše v bibli, že jsou plni horlivosti pro Boha, ale bez pravého poznání. A právě o ta dvě slova - pravé poznání - tady jde."
"Takže nemají šanci?" zeptal jsem se. Zatvářil se tvrdě.
"Pokud nesdílejí naše společenství, nemají." Zalapal jsem po dechu. Tohle byl teda nátěr! Nadechl jsem se a řekl:
"Budu stručnej: Jan 10:16. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Budou naslouchat mému hlasu a stanou se jedním stádem jednoho pastýře. Rád bych podtrhnul slova jedním stádem. A, koneckonců, když je řeč o citátech z evangelia: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3:16, to zná kdekdo. Klíčový slova jsou tentokrát žádný, kdo atakdál." A mělo bejt ještě hůř. Dekáč, celej rozjetej ze svýho žebráka, se zakřenil jako nekrofil v márnici a vybafnul na ně:
"A podle vás teďka taky určitě hřešíme, když jedeme na vandr, co?" Mladej o tom zauvažoval a řekl: "To je zajímavá otázka. V každém případě my, jakožto pokřtění členové církve trávíme veškerý čas vydáváním svědectví, tedy evangelizací," dodal ctnostně.
"Takže hřešíme, nebo ne?" tlačil na ně Dekáč jako starej dluh.
"Řekl bych, že..." začal opatrně. Přerušil jsem ho: "Váš názor není směrodatnej - aspoň mimo vaši církev," dodal jsem trochu kousavě. "Co říká bible?" Začal se potit.
"Mohli bychom se podívat," řekl, ale znělo to jako něco, do čeho se mu vůbec nechce. Hmátl jsem do kapsy na maskáči: "Klidně si můžete půjčit mou," a podal jsem mu hnědozlatou knížku, protaženou nespočítanejma mrazama, navoněnou kouřem z ohně a s borovým jehličím místo záložek. Vzal si ji z mý ruky, jako by mu ji podával malomocnej, zatvářil se znechuceně a okamžitě s ulehčením změnil téma: "Myslím, že bible by zasloužila lepší péči, ne?"
"To jako chcete říct, že je špatný, když si ji beru s sebou všude, kam jdu a když si ji čtu? To vám vadí?" Tentokrát jsem se zatvářil znechuceně já. Vytáhl jsem mu svou knížku z prstů a řekl:
"Dekáči, Tomíku, Kennedy, dneska máme tu čest jet vlakem s dobrejma, poctivejma křesťánkama. Trpí jen jednou nemocí - myslí si, že kdyby přišel Ježíš Kristus na zem dneska, chodil by v bílý košili, nablejskanejch salamandrech a kamarádil by se jen s nima. Víte co?" otočil jsem se na ty dva. "Uděláme to takhle: já vám nepůjčím svou bibli a vy mi nebudete vykládat o svým Bohu. Připomínáte mi pár ksichtů z tý historky o milosrdným Samaritánovi. Ale ten dotyčnej to rozhodně není." Vlak brzdil ve Štítině a metodisti se prali o kliku, kdo vypadne ven první. "Víte, my už musíme..." cedil přes zuby ten mladší.
Když se vlak zase rozjel, chvilku jsme seděli potichu. Pak jsem podal karty Tomíkovi.
"Tak míchej, ksakru," řekl jsem a nebylo mi jasný, proč si připadám, jako bych někomu ublížil.


Poznámky k tomuto příspěvku
Print (Občasný) - 6.12.2001 > Není snad nic horšího, než křesťanský fundamentalizmus, to vzájemné otloukání se citáty, ta pýcha na svou poznanou pravdu, ta nepokora a neschopnost hrdého sklonění se před tajemstvím a neschopnost s ním žít a tudíž malá schopnost milovat... Jeho, tebe, sebe...
Body: 5
<reagovat 
romann (Občasný) - 6.12.2001 > v bibli je ještě jedno takový místo - učednící mu řekli, že jeden člověk nechodí s nimi a Krista uznává. I toho považoval Kristus za svého učedníka.
Body: 3
<reagovat 
.-. (Občasný) - 6.12.2001 > Když mi bylo asi šestnáct, dlouho jsem se snažila diskutovat s jedním asi jehovistou, už ani nevím. Vzdala jsem to, nemá to cenu, je mi jich spíš líto, sami se vydělujou. Teď už si jich nevšímám. K názoru pana Printa: jakejkoliv fundamentalismus stojí za hovno, mé dámy prominou, ale dobře nám tak, neumíme se s ním vypořádat. Tedy po lidsku, taky to jde flintou, ale to je moc jednoduchý řešení.
K tvojí povídce: je to poutavě napsaný, hezky se to čte, akorát na můj vkus někde až příliš květnatý, můj názor, rozumíš. Ten závěr je ale velmi výstižně napsanej, úsporně, no zkrátka se mi to líbí..
Body: 5
<reagovat 
Print (Občasný) - 6.12.2001 > Samozřejmě, milá madam Andread, ale držel jsem se zde nastoleného tématu:-))
Navíc jsem měl na mysli fundamentalizmus názoru, nikoliv obecný.
<reagovat 
3022 (Občasný) - 7.12.2001 > Pěkný.
Body: 5
<reagovat 
Kajman (Občasný) - 14.12.2001 > Jo, jo, taky miluju tyhle roznašeče správné víry :o) Otevři oči, synu, prozři a budeš spasen, hihi.
Body: 5
<reagovat 
Jarmila Svobodová (Občasný) - 2.1.2002 >
Body: 5
<reagovat 
jelen (Občasný) - 1.12.2008 > Jéžiš, to je hezký.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 2 3 4 5 6 7 8 9 (10) 11 12 13 14 15 16
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter