|
mše za Aničku
věnuji…
in nomine patris; ve jménu otce
jménem otce voláš
v patře tvého pokoje se drolí noční ptáci z nemocničních lůžek
dvojací po stínu světla z lamp
chodí ode zdi k rámu srdečního záchvatu
a povídají
a tropí špumprnágle k smíchu kradou šepot
do peří
mše začíná rozkrýváním peřin
kopancem do hran horečného snění
mše začíná a vrací
křivku pádu zkrvavených úst
až k políbení
confiteor; vyznávám se
vyznávám se dveřím do tvého pokoje
že je chvíle k nevstoupení
že praští v kloubech strachem
že jsi my
prodlévání na dvou končetinách
zapřený
a srdce tluče o futra
kyrie eleison; pane smiluj se
pane smilujte se a vražte hřeby na dno nádoby
džbán se kývá na stolku bude rozbit
drcnutím nemocného zoufalství
a usychání
pane smilujte se kruci vražte hřeby
do plačtivých ran mokvajících z okolností
nekonečné ztráty rozumu
a blekotání
gloria; sláva
sláva do mateří neviny nic není jako dřív
bolestínská mihotání dlaně po čelech
tvých chlapců
tvých rozmítačů nepokojné pohody
tvých ale co by stály za starost
za tu starost
pro srážení vrásek obvyklými metodami
lži a vyvlékání z ok
a ty je stražíš podél cesty ke mně
a já se chytám
pokaždé
evangelium; radostná zvěst
čtení z první knihy
na polici hned vedle Bible
leží s rozervaným hřbetem
změť pamětí a rozjímání nad minulým časem
letokruhů zrajícího vína
padlého stromu a po něm jdeš
na kraj kajícnosti v obličeji
zčernalý obtisk rtěnky
smrtky
credo; vyznání víry
věřím něco se zláme v kolenou
až do kleknutí
mravenčí pochod skrz nervy
do krajíčků těla kam se jinak city nedostanou
věřím v obtékání pohledů že je možné
brát a držet za ruku a bloumáním po ulici
rozčesávat přítomné chvíle
v proplétání kroků
věřím okenní kličce co se točí zvenku
okna v patře prolévaná touhou
nemístného pohledu
vždyť třeba … protékají skla
sanktus, sanktus; svatý svatý
svatá prostoto je mi to líto
kolébání stranou sem a tam
a vyrážení zubů nad pětidenními strništi
je mi to lito že už ti z tepen neprýští
krev a mlíko
svatá prostoto miluj mne a ber mi z dlaní
žár a nad ohněm za pátou z bran
poprosím i za ni
až jí bude lehká zem
a nebe zbude dokořán
pater noster; otče náš
otče ber a sbírej tam
kam jsi nás nechal vbloumat
postranním úmyslem
a řečí co je na srdci
k neudržení
báli jsme se otvírat rány
tak opravdu jak se to dělá
když je blízko chvíle prolínání
agnus dei; beránek boží
beránků z běloby je na obloze
až těžko počítat
skrze průhled zvonů prý kolikrát trvá ráno
hodiny a hodiny
a potom se vrací noční spřádání nad svící
dáš ji do voskové dlaně a smlčíš co se ví
o podobě tvého smutku
o smutku beránků
eucharistia; svátost; večeře páně
to je tvé tělo a tvá krev pod postelí
válí se tu jako beznadějná bouře
v příkrovu vlasů a splínů
jako by už znělo mrtvým hlasem
že je v pekle sezóna sběru variací na životní téma rakovina
a nebe se rve s bezradností v podávané dlani
přijímám
a vracím se k plačtivému oknu
a vidím co se děje na odraze
a venku
k smíchu odraná skutečnost se mstí
za prodlévání a bojácnost
benedicamus domino; blahořečme pánu
jdi, ve jménu Páně…
| 
