vítr nabrán vzdechem, šlehající o skaliska
hudba rajským dechem - přes ucho, přes mozek
do duše se dere, slovem vepsaným ve tvarech
bez závoje, drží si své – zarputile vyjeté koleje.
vítr vane, vítr žene - mráz dechem roztaje
pěna z úst k zemi padá
ústa mlčí - kolik panu pane?
hanba vám - dalším
s rukou v ciferníku narovnat ručičku
…jeden se snažil
svět zdál se mu zahalen rouškou
…vzteku - tlaku se nevyrovnal
špatně na špici se bavil
jedno malé bezvýznamné zrnko - více než hrst suti
za kamenem kámen padá
…ulice v prachu – pachu krvi.
Já - svět, chci být, co bylo dříve bez lidí
nebát se a žít - bez výčnělků
v řeči místo pro spravedlnost
…kolemjdoucího oslovit
oko okem moudrého starce
ruka rukou stvrzena
|