|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Teď vám budu vyprávět,
co se mi vše přihodilo.
Jaký na mě byl ten svět
a kde mě to nakonec vyhodilo.
Narodil jsem se na silnici
a že nejsem rasa čistá,
musel jsem zůstat na ulici,
má budoucnost nebyla jistá.
Prodíral jsem se od štěněte sám,
matka mě opustila brzy.
Bál jsem se…to povím vám,
jak jsem se otrkal, začal jsem být drzý.
Vkrádal jsem se do různých bytů,
do baráků, do světnic.
Však nenašel jsem kouska citu,
vyhozen byl jsem znova do ulic.
Tak toulal jsem se zase znova,
sem tam mi někdo dal jídla kus.
Avšak nestačila vlídná slova,
můj život mi připadal jako hnus.
Však byl jsem smutný stále,
chtěl jsem mít svého páníčka.
A pak jednou v jedné hale,
všimla si mě holčička…
Malá, milá, holčička,
s blonďatými vlásky.
Měla modrá očička
a v nich spoustu lásky.
Přišla blíž , srst mou hladila
a já v tu chvíli zůstal stát.
Na své city vsadil
a já věděl, že mám ji rád.
Chtěl jsem být její,,
jenom ji chránit,
a lásku a štěstí,
i domov najít.
Miloučká holčička,
tatínka prosí.
Upřela očička
s v nich byly rosy.
Podívej tatínku,,
řekla odhodlána pevně.
Tohohle pejska chci tu,
dovol mi ho, ..a já sloužím dodnes věrně.
V tu překrásnou chvíli,
kdy našla si mě má paní.
Já došel konečně k cíli,
teď dopustit nedám na ni.
|
|
|