|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 egil (Občasný,Redaktor) - 12.10.2006 >
Jako vždy - mnohovýznamovost samotných slov (z rozličných kontextů); slova tím (zatížena) získávají na váze - musejí se vydat ze svých významů, každá tvá báseň je jakousi analytickou strukturou - její význam je pak daný čtenářovou schopností syntézy (jak napsal Jebavý; parafrázuju: Každej si nabere tolik, jak hlubokou má naběračku)
spouštím se do útrob básně, proniknu povrchem (ten láká, jsa trochu vábničkou)
a hledám ve významech, ve spojích utonomních fragmentů ;), spojích vertikálních i horizontálních...
melodie černání stříbra
stárne strach černání stříbra
v nátiscích málo černání stříbra
atd..
U této poezie je jediná volba, a to ji odmítnout, anebo přijmout. Nemá smysl jí vytýkat cosi ve smyslu "zde to je trochu klišé", protože verše ve své mnohovýznamovosti skutečným klišé být nemohou, a jestli, tak třeba v jednom ve dvou ze svých mnoha významů. To záleží od schopností a vkusu čtenáře, ale především od jeho očekávání, s nímž k textům přistupuje. Protože pokud je někdo naladěn na klišé, právě ta si bude v textech hledat. Výsledně se mi zdá, jako by se autor skrýval, zatímco čtenář je nucen se odhalit.
Finální syntéza je obtížná - vždy si vytvořím minimálně dvě alternativy - buď že si zredukuji text na rovinu gnómy, anebo pocitu.
| Doporučil
| | | <reagovat |
|
|
|
 hermit (Občasný) - 13.10.2006 > ano, nevytknu nic.
opěkně vysezených pár slov.
líbí se mi též, že šetříš jeho čas, ale nešetříš sama čtenáře a svištíš to do něj hezky ztěžka a věcně olovem.
| Body: 5
Doporučil
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
 holger (Občasný) - 24.10.2006 > Výmluvy
V hospodě Eda pivo pije
jít domů má strach
úder od ženy ho nezabije
jen na chvíli vychýlí z drah
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
 ostrich (Občasný) - 16.11.2006 > První dva řádky - to je jádro. To se ti vykrystalizovalo. Strach díky tomu sdílím. Nátisky. Pořád začínat - a nic pořádného. Čas běží, stříbro synapsí začíná oxidovat. Druhé dva řádky ten krystal vylouply z matečného roztoku. Úder, katalyzátor, zveřejnění, vyzáření fotonu při přechodu na jinou dráhu. Vibruje to. Ale dobře víme, že to je jenom svědectví o cestě (tak trochu zoufalé, ale nikoli s panikou, z. jde dovnitř), není to to pravé, kam a proč se jde. Tvůj krystalizační tlak ovšem pořád funguje, možná skoro sám od sebe, autokláv bez závad. Jen konečně nasát tu správnou životní látku...
| Body: 5
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
| |  miroslawek (Občasný) - 5.2.2008 > básník nic> Radovan Lukavský popisoval jednu svou příhodu s Holanem ve Viole, kdy se jej ptal na to, jak to v konkrétním textu, který měl přednášet, je, jak to autor myslel - a nabídl interpretaci, pak druhou, třetí. Básník se jen usmál a řekl, že to je zajímavé, že takhle jej to nenapadlo. Ale že je to v pořádku. Lukavský líčil své ohromení myšlenkou, že není jen jeden platný význam. Soudím, že jsi v těsně před touto situaci jenže o cca čtyřicet, padesát let později... a možná tam zamrzneš.
| | | | <reagovat |
|
|
