TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

>		Filosofie

> Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Sračky
Autor: čmelák (Občasný) - publikováno 9.1.2002 (00:10:29), v časopise 27.3.2002

Zefram (Občasný) - 24.5.2002 > Synteza druhe a treti moznosti je z principu nemozna, odporuji si totiz v jedne ze svych zakladnich vlastnosti. Druha moznost transracionality se tyka bezchybne zkonstruovanych axiomatickych systemu, treti vsak vadnych, coz je zrejmy a neprekonatelny rozpor mezi 2 a 3. Mrzi mne, ze me natolik podcenujes, nikdy bych nepripustil, aby bylo mozno najit v me argumentaci takovou zejici diru. Syntezy a dalsi varianty jsou nepripustne, vycet je kompletni a dokazuje, ze transracionalita nemuze byt zakladem cehokoliv, pokud ji zkoumas v kontextu logiky, abstraktnich svety vyroku a pravdivostnich hodnot. Tato transracionalita, o ktere tvrdis, ze byla inspirovana Wittgensteinem, neni nijak zvlaste zajimava. Prisel jsi vsak s odlisnym pristupek k transracionalnimu, ke kteremu jsem se minule vyjadril snad jen v jedine vete, protoze mi nepripadal relevantni. Myslim, ze dobre chapu, co jsi mel na mysli svym vyrazem "jiny svet". Predesilam, ze to, co jsem rekl o transracionalite v kontextu logiky, se netyka teto transracionality. To neni zadny muj podvodny trik, minule jsem proste mluvil o vetach "ano i ne", nikoliv o jinych svetech a nasich popisech techto realit. Zabyval jsem se jen a pouze vyroky, o nichz nebylo mozno rozhodnout, zda jsou ci nejsou pravdive. Je to asi podobny rozdil jako ten mezi matematikou a fyzikou. Doposud byla rec o transracionalite z pozice "matematiky", v tvem novem pojeti jde o jakousi "fyziku". Fyzika neni matematikou a a matematika neni fyzikou, protoze predmetem jejich popisu jsou odlisne veci a vlastnosti jejich vypovedi se take neshoduji. Matematik poznava jiste a nepochybne pravdy o abstraktnich svetech, ktere si matematici zkonstruovali. Fyzik nektere z plodu tohoto usili pouziva jako MODELY pro vysvetlovani reality, jeho poznani neni jiste a nezpochybnitelne, coz je zrejme, za dobu existence moderni fyziky se jeji nahled na svet diametralne zmenil, zatimco matematicke vety dokazane ve staroveku jsou i nadale stejne platne, ackoliv tedy ponekud trivialni. Zakladnim problemem, ktery resi fyzik, je zajistit shodu modelu s realitou. Zadny z fyzikalnich poznatku neni verifikovatelny, jak jsi naznacoval, vsechny jsou "pouze" falzifikovatelne. To neni malo, odlisuje to vedu od jakehokoliv jineho poznavani, duraz na moznost vyvraceni je jeji neodmyslitelnou vlastnosti, pro kterou je tak jedinecna a uspesna. Tahle myslenka je relativne stara, ja ji jen papouskuji po siru Karlu Popperovi, v jehoz Logice vedeckeho badani si muzes precist velice presne a peclive zduvodneni, proc tomu tak je. Vyroky vedy o realne existujicim svete, tedy jeji modely, jsou nejen falzifikovatelne. Na modely jsou kladeny i dalsi pozadavky. Vybirany jsou ty obecnejsi, jednodussi atd. Tato kriteria zajistuji, ze nebude vytvaren slozity system omezene funkcnosti. Existuje vsak jeste dalsi pravidlo, ktere je mnohem zavaznejsi. Da se vykladat asi tak, ze je zapovezeno fantazirovat, tvorit nesmysly, nefalzifikovatelne konstrukce, ze je naopak treba drzet se faktu a testovatelnosti. Toto pravidlo, bezne zname pod jmenem Occamova britva, zajistuje, ze veda bude opravdu vedou, nebot zakazuje odchyleni se od testovatelnosti, principu falzifikace. Je proto velice dulezite a nesmi byt prekracovano. Pokud je Occamova britva porusena, dostavame se na pole metafyziky. To nemyslim jako hanlive oznaceni. Napriklad velka cast evolucni teorie je metafyzicka, podobne i monismus je metafyzikou. Metafyzicke je netestovatelne, tedy neni navzdy dano, ze to ci ono je metafyzikou, za jistych okolnosti se to muze stat i testovatelnym tvrzenim (Popper uvadi priklad Demokritova atomismu). K nasemu tematu, "jine svety" jsou metafyzickymi tvrzenimi (pokud by patrily do vedeckeho obrazu reality, pravdepodobne bys o nich neztratil ani slovo, jak alespon predpokladam). Nechci vsak budit dojem, ze to, co je metafyzicke, je automaticky mimo debatu a lze to tak maximalne pravidelne oprasovat. Ukazu to na prikladu sveho monismu. Jsou lide, kterym pripada rozumne vjemy, kterym jsme vystaveni a ktere muzeme zkoumat, prisuzovat ruznym poctum realit. Odtud treba deleni na dusi a telo, na prirodni a humanitni vedy etc. Podle meho nazoru je to nepripustne, nebot to vyzaduje, abychom o svete "out there" vedeli vice nez muzeme, z kolika "komponent" se sklada. Jelikoz to nevime, bude jakykoliv nas odhad pouze odhadem, neoveritelnym. Proto je zcela nutne, abych predpokladali, ze existuje jen jediny svet a realita, konstruovali jeji modely a pripadne dochazeli k nazoru, ze tomu tak zrejme neni (nikoliv vsak jiste, pouze jako falzifikovatelne tvrzeni). Je tedy chybou rikat, ze existuje jen jedina realita, to nevime, avsak predpokladat cokoliv jineho je zjevny omyl a nesmysl. Podobne je to s evoluci. Jakykoliv jiny vyzkumny program je nesmyslny. Pokud bychom prijali za pravdivy predpoklad, ze svet byl skutecne stvoren Bohem, evoluce tedy nenastala, co bychom pak meli zkoumat? Maximalne bychom mohli katalogizovat, coz vsak neni veda. Jak tedy vidis, metafyzika je cenna, nebot nam slouzi jako voditko, vyzkumny program. Z tohoto hlediska jsou vsak akceptovatelne jen nektere metafyzicke vyroky, zbytek je nepouzitelny. Ukolem filozofie, jak ji vidim ja, neni vynaset moralni a eticke soudy (nebot to lze vzdy a jen velice nesnadno a vagne, zcela bezucelne), zkoumat byti (to dela veda, filozofie pak jen plka), jejim pravym predmetem je gnozeologie (kam patri i toto trideni metafyzickych vyroku na vyzkumne programy a smeti). Nejsem tedy ten, kdo by stal proti metafyzice (pokud ji chces hajit, radeji si davej pozor na argumentaci Wittgensteinem a jemu podobnymi), ja ji naopak stavim temer do centra filozofickeho zkoumani. Pokud jsem minule uzavrel, ze neni mozne na "ani i ne" vyrocich zalozit nabozenstvi, pak nyni tvrdim, ze metafyzika je zcela legitimni zalezitosti, neni treba pro ni vynalezat nove jmeno (transracionalni) a rozhodne na ni nelze zalozit nabozenstvi. Pokud se totiz pridrzis logiky (jak jsem ukazal ve Svetonazorech), je cilovou stanici veda, jeji metoda a vysledky. Tento pohled metafyzickym tvrzenim prisuzuje nanejvys roli voditek (a to jen tem vybranym, kam nemuze patrit existence jineho sveta, protoze vse, co zkouma veda, patri do jedineho obrazu). Nabozenstvi je logickou chybou!!! Navic metafyzika nemuze byt jeho zakladem, nebot je mozno vytvorit nekonecne mnoho metafyzickych tvrzeni, z nich nelze vytvorit nabozenstvi, nebot by to znamenalo prispustit vsecho a zaroven nic (skoro ekvivalent nekonzistentnich axiomatickych systemu). Svet by pak stvoril Buh, ja, soused Franta, muj monitor nebo maly zeleny muzicek. Realne existujici nabozenstvi vsak obsahuji velice omezeny (a invencne chudy) soubor nicim nepodlozenych blabolu, coz neni veda a ani metafyzika, jen a pouze fatalni nedostatek rozumu a naopak nadbytek debility. Tve "tuseni" jinych realit neni preci nicim podlozene. Nelze vyvratit, je vsak logicky pochybene takove myslenky brat vazne. Ve jmenu takovych jinych realit bylo napachano neuveritelne mnozstvi. Jelikoz o nich totiz nemuzes nic rici, tedy myslim nic overitelneho, kazdy si vymysli podle sve fantazie vlastni verzi a nasleduje stret, kde nevitezi ten, kdo lepe argumentuje, ale sila. Mym svetonazorem je prave ona argumentovatelnost a duraz na diskusi, nikoliv nasili, proto nemohu souhlasit s nicim, co by jen naznakem podporovalo opak, ackoliv tebe osobne z niceho takoveho nepodezrivam. Rozmysli si sam, jake mohou byt dusledky zdanlive nevinnych myslenek. K casu: Z nejakeho duvodu vnimame tok casu, fyzika jej do svych teorii jistymi zpusoby zapracovava, tot vse. Otazka, co je cas, patri fyzice. Filozofie se s nim musi vyporadat jen tak jako se vyporadava treba s existenci reality, akceptovat, protoze neni vyhnuti. Cokoliv jineho postrada, alespon jak to ja vidim, smyslu. Na pocatku jakehokoliv procesu mysleni nutne musi byt jiste pojmy, o nichz uz nelze nic rici. Jejich definice je nemozna, protoze prave ony definuji vsechna slova, s jejich pomoci by snad mohly byt definovany. Proto je zrejma nutnost nektere skutecnosti proste akceptovat. Takovymi skutecnostmi je nase existence. Cim je? Jak mohu odpovedet, kdyz vse, co o ni reknu, obsahuje slovo byt, tedy to, co jeste neni definovano. Byt je proste byt a konec, ontologie je nesmyslem. Cas je cas a take konec. (obezlicka jako treba nahrazeni slova cas tokem ci proudem, zmenou atd. dojizdi na definicich techto pojmu, ktere si vyzadaji zase cas). Ukolem filozofie je pak tyto nutne a nezbytne pojmy usporadavat a odpovidat tak na otazky teorie poznani, ktera nam rika, co a jak muzeme vedet, orientovat nas ve svete a tak v podstate plnit ulohu, jez kdysi patrila nabozenstvim, nikoliv nas zavadet do slepe ulicky nedefinovatelnych pojmu. Ver mi, neni nic horsiho, nez kdyz ti nejaky clovek studujici filozofii rekne, ze tvuj text pro neho byl prinosny. Ma vlastni zkusenost s filozofii a filozofy mi jasne rika, ze lide, kteri umi myslet, nestuduji filozofii a naopak. A v pripade, ze tomu tak neni, pak jejich druhou profesi je nejaky obor, kde se myslet skutecne musi (podotykam, ze Popper vystudoval fyziku :)))) Celou bidu filozofie vystihuje jedina veticka, kterou jsem kdysi nasel na konci jakehosi sylabu ke zkousce. "Nehodnoti se studentovy filozoficke nazory, nybrz kvalita projevu a znalost problematiky." Nenasel bych vetu, ve ktere by bylo vice paradoxu. Copak znalost problematiky neimplikuje filozoficky nazor? Pokud ne, pak je filozofie jen snuskou presvedceni, nedokazovanych a nedpodlozenych. Dorazil mne Bobr svymi slovy o tom, ze nebude za vlastni nazory pripojovat QED tam, kde je bude povazovat za zvlastne dulezite a nepochybne jiste, nebot v humanitnich vedach se nedokazuje. Ja osobne nepovazuji odpoved na jakoukoliv otazku za uspokojujici, pokud skutecne nemohu dokazat, ze tomu je tak a nejinak, ze je to nutne, nepochybne a nevyhnutelne, jiste zcela absolutne. A pokud to, jak se casto stane, neudelam, pak me muzes bicovat po libosti dokud se nevratim zpet na cestu dukazu. A otazka nakonec. Jak by melo vypadat transracionalni nabozenstvi konkretne? Byl by to protipriklad vuci mym tvrzenim.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Zefram
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + šest ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

Addictive Zone Orbital Defender Game