TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 22.11. Cecílie

Všechny rubriky

Próza

> Próza

> Povídky

> Fejetony

> Úvahy

>		Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

...o chytrém pejskovi Hafáčkovi
Autor: schizandra* (Občasný) - publikováno 22.10.2006 (07:06:49)

schizandra* (Občasný) - 22.10.2006 > (:D))) Děkuji za adresnou konkrétní kritiku, ve které jako neodborník na pohádky vyjadřuješ svůj názor. Ani já nejsem pohádkář s orazítkovaným potvrzením od nějakého úřadu pro pohádky, opravňujícím mne k jejich psaní. Souhlasím s tebou, že klasická pohádka nemá děti jen bavit, ale i učit o světě a totéž dělají i moje pohádky, i když je za klasické nepovažuji, protože to jsou vlastně jen zpoetizované a trochou fantazie doplněné obrazy skutečnosti, ve které dítě – v tomto případě Vendulka, pro kterou byly psány- od nejútlejšího věku žije a důvěrně ji zná z denního styku. Ví třeba velmi dobře, co je to „správná rosa“, protože si v ní za letního rána zmáčí nohy až po kolena, když se honí se svými chlupatými kamarády v trávě na kopci a důležitě je informuje, že když je taková veliká rosa, bude celý den svítit a hřát slunce...houbeles, ona – stejně jako každé jiné malé dítě – řekne sluníčko! Vím, dospělému člověku, navíc muži, (co si budeme povídat – máte jiný způsob myšlení i přístupu ke skutečnosti) který ještě neprošel rodičovstvím, se bude zdát, že je těch zdrobnělin přemíra, jenže ony tam jsou zcela cíleně, plní svoji kladnou emocionální funkci, kterou jejich základní neutrální tvary nemají. Vždyť si je všechny zkus nahradit stylem: doubek=dub, školáček=školák, hafáček= pes...a pak si tu pohádku přečti pěkně nahlas a představ si, že jsi to tří až pětileté dítě... Víš, kdyby se dětem víc četly citově zabarvené pohádky, a kdyby se jim ze strany dospělých taky toho citu dostávalo, místo aby před televizní obrazovkou, ponechány samy sobě, vstřebávaly zlo ve všech podobách, vyrostli by nám z nich lidé vnímaví nejen k vlastním potřebám a chtění, a nebylo by v nich tolik násilí už od školního věku. A protože je kolem nás tolik agresivního zla, má v mých pohádkách jen podobu „myšek ve spíži“. A co bys chtěl? Čekáš, že nějaký lev toho pejska sežere? Proč by to dělal? Je sytý, o kořist nemá zájem a proč by se nekamarádil s chundelatým štěnětem, když jej k tomu cvičitel vede? Jak to, že nemá ponaučení? To se ti zdá málo, že všechno plyne v pohodě a porozumění? A že návrat domů je krásný, když tě tam čekají ti, kdo tě mají rádi? A k tomu názvu...mám ráda tři tečky, i ony mají svoji funkci ve větě a proč bych se jich měla vzdávat? Neexistuje předpis, který by mi přikazoval, jak má vypadat název pohádky, je to moje autorské rozhodnutí, tak jako je tvým rozhodnutím, jaký název dáš svému dílu ty. Závěrem - dávám ti souhlas k tomu, abys tuto pohádku napsal tak, aby se ti hezky četla a já ti potom poctivě řeknu, jestli splňuje zase moje kritéria. To není špatná nabídka, co říkáš?

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli schizandra*

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + osm ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game