K čemu máš, příteli, všechno své jmění?

Myslíš, že na konci něco změní?

Že nad tou největší z lidských všech sket

úsměv je odhalí, pošlou tě zpět?

K čemu máš, příteli, všechnu svou krásu?

Myslíš, že zajistí ti věčnou spásu?

Že soudce zaujme mysl tvá hadí,

že tě nechají užívat věčného mládí?

K čemu máš, příteli, všechnu tu zlost?

Myslíš si, že jsi všeho zla prost?

Pohlédni v zrcadlo, najdi tam svoji tvář –

opravdu spatřuješ nad sebou svatozář?