Popošichtí

Neúnosně zatížené balustrády

se vypínají nad ostře mdlé a

problikávající oharky ohlodaného

i všepohlcujícího kříže

Pánů kontinentu Evropy…

nejdříve vařících pivo

a pěnové právo, pravdu jednoho,

to však už dávno vyklouzává a podivně přetaveno

vplouvá přeplněnými chrliči Svobodných,

ale už Zedníků

do košer degustace práva nevarného.

Ne marně

a už dávno

pijeme pivo

a nikdo už neví z jakého chmele

a nikdo už neví jak se to

vpravdě a kdy už vlastně všechno

stalo…

Degustujeme

a nejlépe brzy k ránu,

vprostřed Babylónu

ctíme ještě trochu Česko,

kdyby tu nebyl Čtvrtý, tedy Karel,

neznámou kotlinku, kde to při výkřiku čehokoli

jakýmkoli směrem svištělo jen nejasnou ozvěnou

a v tom zvuku bylo

podivuhodné ouzko,…

A ze zvyku používáme, je nás už jenom hrstka,

jeho kmenový jazyk…

Nové nikde

a staré v Pánu…,

někdy nervy,

jindy zase jen šarvátky

a v mimosmyslovém vnímání

jen další pohled do sebe je v

plánu…Ukusujeme se

a  nevíme, kde hledat sebe,

natož Máří, natož Magdalénu…

kružítka a úhelníky jsou složeny

pod stolem v hostinci jménem Ká

a nikdo už ani nepomyslí na to,

že pod pípou by měl

hledal další, kdysi tak hrdá a svébytná písmena…