|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Golden Norek (Občasný) - 12.11.2006 > Ahoj Barčo. Slova: "kosti sudiček", "vyschlá a prázdná dlaň", "ztrátou krvinek", včetně "ubývá zaokrouhleně směrem dolů" mi tvoří v hlavě neodbytně asociaci nějakého nevzhledného a zoufale bezútěšného laboratorního vzorku, připláclého dvěma sklíčky pod neosobím mikroskopem s indiskrétně silnou lupou, to vše ve sterilním prostředí a deset pater pod zemí. No možná jsem se nechal moc unést. Ale ta básnička se mi ani trochu nelíbí, a když ji čtu, tak mám chuť uschnout, rozpadnout se, a být pohřben mezi dvě laboratorní sklíčka. Kde jsou básničky, které člověku přinesou ždibec štěstí? Máš nějakou takovou? Rád bych si ji přečetl. Můžeš doporučit?
| Body: 1
| | <reagovat |
|
| Barča (Občasný) - 13.11.2006 > Golden Norek> Směšuješ několik věcí dohromady. Veselost a smutek, a dále sterilitu, chybějící vzrušení ....
Veselost nebo smutek nepatří do hlubšího hodnocení. Tedy ten kýžený ždibec štěstí, myslím.
Ale že máš chuť uschnout u této básničky -- tos mě potěšil, neboť takto jsem právě zamýšlela vyznění, celkové. Suchý praskot pozdního podzimu, bezútěšnost, jakoby až sterilitu a umírání všeho živějšího, barev atd. .....( Jinak sama mám také jiné, i dosti optimistické básně, dřívější např. .... )
| | | <reagovat |
|