Ustrašené pohledy zpod přivřených očí,

krutá rána břitvou oholená,

zrcadlící se v krvavém ostří,

do rámů obrazů nožem vytepaná.

Jedna desetina pohoršení,

devět desetin společenského uznání.

Počítání střepů,

rozesetých

po okolí, poházených po zemi.

Odsouzení za své chování,

odnášet si sebou domů,

v týle stále cítit pohrdání

a nebránit už se tomu. 

Že:

…..jsem voyeur, jsem šmírák,

      co dívá se po okolí.

      Nebezpečný odpad společnosti,

      jsem to čeho se každý

      z Vás tak moc bojí…..

A každé ráno pak zase

počítání ostrých sklíček,

střepů po podlaze poházených…