ZÁŘÍ
Chlad rána,
měsíce září přišel,
ještě roste plno zeleně,
příroda začíná barvami
žloutnout, choulit do sebe,
sic ještě pozdní léto,
jen přes poledne,
tak se tváří…
Ranní rosa očima krtka,
sprchou přispěje lépe k představě.
Dlouhé noci
vedou u básníků k inspiraci….
Z ptačí říše skřehotá
pod okny jen havran,
ostatní přátelé
s peřím a zpěvem spí…
splnili na jaře životu zadost,
mladé již naučili létat…
čas tak pomalu nadešel
a k odletu,
do teplých kraji
věrní zůstávají,
vyhlíží,
kam hlavu složí
Bohatství přírody
čerpají napřed,
zásoby v těle hromadí…
Nemít křídla,
znamená přes zimu bojovat
a zůstat
Každý tvoreček
nemá „sýpku člověčí“,
napřed neví,
kde bude v mrazu spát,
ke komu se choulit…
přesto funguje již věky,
každý živý tvor,
rostlinka ví ,
jaké dělat kroky
Zatím barvy
budoucího podzimu
mění lesní plody,
ke zralosti,
plodnice hub
narůstají ke zdravé kráse,
a vlaštovky
se pomalu houfují…
|