|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Mé srdce již nesnese více bolesti, je celičké churavé. Krutá bolest mě spaluje na popel. Pane prosím skonč má muka . Někdo mi vyrval srdce s těla a já tu stojím před tebou nahý v bolesti kterou již nehodlám déle snášet. Z prvu jsem zkoušel postavit se na odpor , ale mocná beznaděj jej strhla jako jarní přival.
Sbohem krutý světe , sbohem všichni lidé, sbohem mé zmatené myšlenky , již nemám vůli žít.
Všemocný pták beznaděj přikryl svými křídli paprsky naděje.
Dnes naposled uslyším zurčet potůček a zpívat ptáky.Dnes naposled nastavím svou tvář hřejivým paprskům slunce a svěžesti vánku jenž vane od moře a přináší sebou kousek dálek .
K večeru až půjdou lidé spát , já budu se procházet po skalách na pobřeží. Mé myšlenky se uklidní a již nebudou mě více trápit. Dnes večer poprvé si oddechnu a se slzami v očích budu hledět ke hvězdám a prosit boha ať mi odpustí. Roztáhnu ruce jako pták křídla a .....
Tělo pokroucené upírá oči do dálek z kterých už není návratu. Srdce zhaslo a jen z úst tiše vytéká pramínek teplé krve.
Slunce vychází vstříc novému dni a jen příliv smívá zbytky na kamenech.
IMPROBE AMOR , QUID NONMORTALIA PECTORA COGIS.
(Vergilius ; Aeneis 4,412 )
|
|
|