(článek, publikovaný v týdeníku Naše rodina)

Jan Jiří Heinsch (1647–1712), český barokní malíř, stál donedávna ve stínu slavnějších vrstevníků Karla Škréty či Petra Brandla. Jeden z důvodů tkvěl patrně v tom, že umělec zasvětil celé své dílo službám církvi, a to především pro jezuitský řád. Dlouhodobě negativní vnímání tohoto společenství pak zřejmě přispělo k opomíjení jeho odkazu. Současná výstava v Císařské konírně Pražského hradu, nazvaná Jan Jiří Heinsch – Malíř barokní zbožnosti, přístupná do 28. ledna 2007, chce tento dluh napravit.

Výstavě vévodí obrovská luneta Kristus po postu obsluhovaný anděly, vytvořená pro Profesní dům jezuitů v Praze, v níž dal Heinsch průchod všem svým malířským schopnostem. Jsou tu jednak úchvatné figury, zejména sedící Kristus, ale také vypracované zátiší na stole, malebná příroda a v ní i nejrůznější zvířata. A jezuity opravdu zaujal – stal se jejich dvorním dodavatelem.

Vystavené Heinschovo dílo zahrnuje především malby, vytvořené pro vnitřní prostory jezuitských budov (například jídelny), které nebyly přístupné veřejnosti, a nabízí tak zajímavé srovnání s barokními díly, která jsme zvyklí vídat. Autor tu předpokládal základní znalost příběhů velkých postav křesťanské, zejména jezuitské historie, proto do svých obrazů zakomponovával nejrůznější odkazy. Ty už jsou nám dnes namnoze nepochopitelné, naštěstí doprovází díla na výstavě vysvětlující komentáře.

V expozici uvidíme také několik rozměrných oltářních obrazů s nezvyklými náměty, jakým je například Převezení těla sv. Václava z Boleslavi do Prahy. Neméně zajímavé jsou ale i menší kresby, které zachycují namnoze fantastické výjevy ze života známých jezuitů. Heinschovi  patří právem místo mezi osobnostmi českého baroka.