|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
ZMAR DUŠE
Černý zhnilý stvol, kape mi, křičí na Duši
probouzím se v naschlé papírové ráno
S nepředstíranou nechutí se zvedat
upíjím svou savou nezkrocenou iluzi
že snad miloučký úsvit kalného jitra
dnes nadchne mé křečí ztuhlé Ego
poprvé se z nocí temných vzedmout
V zmatku světa tiše ležím
nehýbu se, nekřičím
V smutných stěnách hnusné hrobky
Život vánek nefičí
Mladé Slunko jen tak samo
naivka prosvěcuje mnou
snaží vidět, co všem Vám skryto
za nestoudně čirou záclonou
Tam němá Duše marně bloudí
ve schráně s živoucí mrtvolou
|
|
|
