Jan Saudek je pro mě celkem zvláštní člověk. Jedněma očima ho vidím jako šíleného a nespoutaného exhibicionistu, ale druhýma očima vidím nepřekonatelného umělce. Jeho fotky, jak je známo, vyvolávají nechuť, nebo prostě něco nad čím lidé neslintají blahem, ale naopak jsou znechuceni. Ale když se na jeho díla díváte z té druhé stránky, tak musíte uznat, že je jedinečný a nenapodobitelný.
          Najde krásu v jakékoli ženě. Ošklivé, vrásčité, buclaté………. . Má asi dar od boha. Dovede v té nejneatraktivnější ženě najít to, co jí zkrášluje. Umí nalézt ženskost. Nevím, možná je to tím, že se na svět dívá jinýma očima, ale každopádně je ten pohled ztřeštěný a překrásný.
          Když jsem poprvé viděla jeho fotky, byla jsem unešená. Nevím ani jestli v dobrém nebo špatném slova smyslu, ale byla. Byla jsem vlastně z těch lidí, v kterých to vzbouzelo nechuť, ale cosi mě k té nechuti táhlo. Fotky se mi zdály moc odvážné, ale přesto elegantní. Vše ve mně vzbouzelo velkou škálu pocitů, ale mezi všemi zvítězil obdiv. Ano, obdiv a veliký respekt, to je asi to co k Janu Saudkovi cítím. 
           No jo, chtěla jsem začít jen tak fotit, ale když už si vezmete za vzor takového umělce, nikdy vám vaše výtvory nepřijdou tak dokonalé jako jeho.