Když končí jedna etapa života, ať je dlouhá či krátká, člověk se nesmí ponořit do melancholických vzpomínek. To je to nejhorší, protože se zasekne a nehledí vstříc budoucnosti. Naopak, musí se poučit a vzít si z toho zkušenosti do nové části svého života.

Že člověk začne vzpomínat, pramení ze strachu. Ze strachu ze stárnutí a smrti.Člověk, který má strach, ten umírá. Nežije. Jestliže jsi spoután strachem, nic nedokážeš.

Nejhorší je strach o hmotné věci. Tím nemyslím jenom auta, domy, peníze a ostatní konzumní výrobky, ale co třeba takový strach ze smrti? Vždyť je to pouhopouhý strach o tělo a své vlastní ego. Člověk se bojí, chtěl bych říci pochopitelně, ale neřeknu, o tom jindy, že ztratí kontrolu a MOC.

MOC a mocenský projev patří k nejhorším vlastnostem člověka. Vede k ubližování všemu v našem okolí. K pojmu MOC patří snaha ovládat, kontrolovat, racionálně vysvětlit. Proto se člověk snaží dopátrat různých blbostí, jako třeba proč mu manželka zahnula. Potřebuje mít rozumné vysvětlení, jakmile ho nemá, ztrácí pocit kontroly a MOCI.

Ale tato vlastnost patří k podstatě člověka. Jen je třeba vyjádřit ji jinak. Lidé dnes nemají dost aktivní činnosti. Je třeba se hýbat, vydat ze sebe tu sílu. Běhat, jezdit na kole, lézt na hory či skály, posilovat, pomůže třeba i když se ‚vymlátíš‘ do polštáře. Dokazovat si svou moc jedině a napořád nad sebou.

Musíme to ze sebe ventilovat. Jestli se to v nás dusí, tak je člověk nespokojený, nešťastný, trápí se, hromadí se to. Mohou pak vzniknout různé nemoci, nesmíš se divit, že je tak prudký nárůst rakoviny.