Už dávno necítíš,
že propadáš se
do hlubin nevědění.

Nejsi nebi blíž,
blouzněním zdáš se
a nevnímáš již snění.

V objetí rozvalin,
ve květech kopretin,
v úpatích zřícenin,
černá se tvůj stín -
podoba tvá, co není
tou tváří, jako dřív
a slabé je tvé bdění.

V propadlišti vin,
v propadlišti tlení,
padáš do travin
řečí zlého klení.

Tohle nejsi ty,
ponořený ve víně,
ponořený v pivu.

Škoda, že jsi zakletý
od severu k jihu
do špinavé sklínky,
do pivního korbelu
na prahu bordelu
u odpadní jímky.