|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Allen Ginsberg - Karma červená, bílá a modrá Autor: čmelák (Občasný) - vloženo 7.2.2002
|
| |
Allen Ginsberg: Karma červená modrá a bílá
Mladá fronta 2001 Přeložily: Jan Zábrana; Jiří Josek; Josef Rauvolf a Josef Jařab Cena: 269 Kč;
Allen Ginsberg se roku 1965 stal v Praze Králem Majáles.
Allen Ginsberg Září na Jessore Road
Přepsáno z výboru Vylízanej Mozek (Vokno 1991) překlad: František Vašek
Miliony dětí k obloze vzhlíží Nadmutá břicha, oči se klíží Chatrče z bambus z písku a brázd Na Jessore Road není ani kde srát
Milióny otců v deštivé bouři Milióny matek v bolestném hoři Milióny bratrů má v bídě žít Milióny sester nemá kam jít
Na milión stařen ze světa schází Na milión starců je v pláči doprovází Milióny dědků sklíčených bez domova Milióny babek šílených beze slova
Milióny dcer kráčejících bahnem Milióny dětí omývá povodeň Milióny dívek zvrací & sténá Pro milióny rodin samota beznadějná
Jessore Road v jednasedmdesátém roce Milióny duší, nad hlavou kalné slunce Milióny přes Bangladéš do Kalkaty jdou Na milión mrtvých už to má za sebou
Po J. R. jede taxikář Září Hubený vůl náklady sváží skrz záplavy deště přes mokrá pole Okolo chatrčí s škraloupy hnoje
Promoklá procesí Rodiny jdou a jdou zakrslí mlčící chlapci s velkou hlavou Lebky & němá oči v zuboženém stavu Hladoví černí andělé v lidském hávu
Uplakaná matka u svých synů klečí Mají hubené nohy pokroucené křečí Ruce o almužnu zoufale prosí Jsou tu pět měsíců hladoví a bosí
Na podlaze rohož a prázdná miska Na jejich podíl se vlastní otec chystá Slzy se derou do matčiných očí bolestí matka Maya trojčí
Dvě děti kryté stínem dlaní Mlčky na mne civí bez přestání Příděl rýže čočky jednou týdně a sušené mléko pro nemluvně
Bez jídla, peněz, práce pro muže Rýže tak čtyři dny může vydržet Pak další tři dny se hlady trmácí Potom se nacpou a všechno vyzvrací
Na J. R. lkala matka u mých nohou "Prosím vás pane" volala bengálštinou Průkaz totožnosti odhodila na zem Její starej marně čeká před úřadem
Hrál jsem si s dítětem Kolem stoupá voda Žaludky prázdné Hlad v nich krutě hlodá Vyndal jsem z chlebníku poslední zbytky Nevinné děcko a prokletí smrtky
Tisíce chlapců dva poldy obklopilo Hlučící dav na který nic nezbylo Hvízdání & dlouhé bambusové hole Prostranství se mění v bitevní pole Rozbitá linie Fronta se blíží Vyzáblý pěšák se bludištěm plíží Dva bratři tančí vpřed blátivou scénou Za nimi se vzteklí strážníci ženou Na jednom místě je srocení dětí Smích, hlava na hlavě & křik vzduchem letí Proč ochotně čekají? Na jaký lék? Protože v tom Domě dávají chléb
Muž vychází ze dveří & slova hled Tisícihlavý dav a šum se zvadá Radosti? modlitbou? "Dnes již není chléb" Na tisíc hrdel hned propukne v jek Ženou se domů kde čekají hlady na ně Na posly s chlebem od vlády Chléb dneska není! & do dřepu se sklání Bolaví nemocní sračka je prohání V tisících kostlivců hlodá podvýživa Úplavice náhle vyprazdňuje střeva Ošetřovatelka mává kartou Diagnóza: tyfus a léky nejsou
|
" Zdůrazňoval-li Ginsberg kdykoli v průběhu desetiletí, že je básník, neměl na mysli jenom to, že psal verše, že věděl o svém literárním nadání, jež se plodně realizovalo v jeho tvorbě, že udělal více než kdokoliv z jeho generace pro šíření a přijetí poesiev širším společenském prostředí, a to nejen v americkém, ale chtěl také říci, že zvolil poesii jako cestu, která mu umožnila překročit sama sebe, vstoupit do světa neomezené představivosti a nekonečného, stále plynoucího vědomí, , do proudu vesmírného bytí." Josef Jařab (Co byl a nebyl Allen Ginsberg)
V krátkém období vychází již druhý výbor amerického básníka beatu Allena Ginsberga. Je zvláštní, že dokonce u stejného nakladatele - Mladé fronty.
Nejde sice o výbor nejrozsáh lejší, jak slibuje anotace v edičním plánu, ale rozhodně je to výbor navýsost reprezentativní. Kniha, která je výjimečně krásná, obsahuje Ginsbergovy texty, které vynechala předchozí kniha Slovy a dechem (Mladá fronta 2000). Jsou v ní obsáhnuty tři Ginsbergovy nejzásadnější texty, tedy Kvílení, Kadiš za Naomi Ginsbergovou a nakonec Změna: Rychlík Kjóto/Tokyo. Výbor je také doplněn krátkými texty Ginsbergových přátel (Vonegut, Leary, Havel, Mayler). Nový výbor také přináší nové překlady (například velice zajímavá báseň Pozdrav Fernandu Pessoovi).
Zajímavé je také, že poprvé můžeme porovnávat překlady Ginsbergových básní. Tak se například stane, že vás jistě zpočátku šokuje název básně Slepičí mozek, která byla přeložena v předcházejících výborech jako Vylízanej mozek (Vylízanej mozek; Vokno 1991).
"Račte si podkasat sukně dámy a pánové, teď jdeme peklem " William Carlos Williams (Předmluva ke Kvílení)
Nebudu se snažit popsat kdo byl Allen Ginsberg, to se snaží (a myslím, že dobře) ilustrovat kniha samotná. Nepředstavuje jej snad jako buřiče, rebela, či kontroversního teplouše, ale jako citlivého a vnímavého člověka, jako celkového. To se nádherně ukazuje v příspěvcích jeho přátel a i v jeho textech samotných .
Snad to nelze ani tak jednoduše říct, kdo byl Ginsberg, Jde ale říct je že byl a že cosi vykonal, cosi co je příkladem člověku rodu homo sapiens sapiens. Ginsberg není abstraktní básník, je až příliš konkrétní, někdy ale v jeho básních nalézám symboliku, která je záhadná a zvláštní. Snaží se snad říci, "pojď také"? Snaží se mě nabádat k oduševnělosti, pravdivosti a úctě. A snad to je myslím na Ginsbergovi jedinečné a podstatné.
Tábory uprchlíků Lazaret z chatrčí Nazí kojenci se matkám v klínech krčí Týden starý revmatický zrak dětí Otrava krve Gastroenteritida končí smrtí Rikšu jsem viděl na Jessore Road v září Jediný tábor Padesát tisíc tváří Zatopené řady bambusových chat Rodiny v dešti, plné stoky & hlad Auta odříznutá, jídlo zůstalo zpět Andělský stroji z USA prosím přileť hned Velvyslanec Bunker, kde je, kdo to ví? Jeho Heliosy střílí na děti? Kde jsou helikoptéry, americká pomoc? Pašují drogy z Bangkoku celý den celou noc Co vojenské letectvo, americká elita? Shazují bomby na Laos, jinam teď nelítá A co prezidentovi Zlatí hoši, kde jsou? Miliardová flotila Kam je vlny nesou? Přináší sem potravu a na nemoci lék? Nebo vezou do Vietnamu napalm a zármut ek? Kde jsou naše slzy? Kdo opláče žal? Kam půjdou tyto rodiny? Co bude s nimi dál? Z Jessore Road do snu děti utíkají Kde budou spát když tátové umírají? Kdo sežene rýži? Kdo se bude starat? Kdo přinese chleba do páchnoucích doupat? Miliónům dětí osamělých v dešti! Miliónům dětí plačících bolestí! Ať hlásají jazyky světa tu bídu Ať Láskou zní neznámé hlasy lidu Zvony ať probudí lidstvo z bezvědomí Ať v americkém mozku ozve se svědomí Kolik už sešlo ze světa synů? A co ty dcery podobné stínům? Duše máme pusté Co jsme to jen zač? Muzika vyhrává, chce přehlušit pláč - Křik v bahně pod střechou ve stoce odpadu Noc v mokré díře, v dešti a ve smradu Zástupy u studny - to je svět! A děti? V náručí matek jdou hladové vstříc smrti Je pryč už všechno co sám jsem udělal? Jsem básník Slunce? Ptám se co bude dál Nechat je bez pomoci a přidat do kroku? Věnovat se lásce a vlastnímu rozkroku? Jen o svoje města a auta máme starost? A o kšefty s Marsem? Kdy budem mít dost? Kolik miliónů je v New Yorku tou dobou usazených u stolů a cpe se vepřovou? Kolik miliónů piva se vylilo do Matky oceánů? Co by za to bylo? Doutníky, benzín a asfalt - auto snů Hnusný svět hasnoucích hvězdných paprsků - Povzdechem ze svého nitra vyžeň válku Ochutnej slzy ve svém vlastním lidském zraku Měj soucit s fantomy co vidíš v televizi Milióny jich samsarou prochází v krizi Kolik ještě miliónů dětí umře než vyslyšíš naše matky, velký Bože? Kolik dobrých otců zaplatí svou daň než pyšné armády skloní k zemi zbraň? Kolik duší provází Maya v neštěstí? Kolik oklamaných dětí zůstane na dešti? Kolik ztracených rodin má mdlý zrak? Kolik babek se proměnilo v přízrak? Kolik milenců nemělo ještě nikdy chléb? Kolik stařen s dírou v hlavě má ve tváři škleb? Kolik našich sester už hnije pod zemí? Kolik dědků než to skončí hrůzou oněmí? Kolik otců ještě bude v kletbě žít? Kolik synů musí do prázdnoty jít? Kolik dcer bez jídla týdny hladoví? Kolik chromých strýců přijde o nohy? Milióny nemluvňat v bolesti Milióny matek v neštěstí Milióny bratrů nemá klid Milióny dětí neví kam jít
(New York 14.-16. listopadu 1971)
Pozn. Jessore Road - oblast Bangladéše v deltě Gangy, shromaždiště utečenců v době válečného konfliktu Indie s Pákistánem v roce 1971. |
|
|
Další Ginsbergovy texty v češtině naleznete na www.literatura.jinak.cz |
|
|