|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vždycky jsem si myslela,že žiju proto abych někomu dělala radost,že se učím dobře,abych tím potěšila maminku,že tatínka těším svojí prací,která na oplátku nebaví mě...Člověk má ale ten pravý pocit ze života jen tehdy,pokud ho on sám těší.Pochopila jsem,že nejlepší pro mě je starat se o lidi.Držet je za ruku pokud o to stojí,podpírat je pokud nemůžou,snažit se jim zlepšit mnohdy trnitou cestu po světě a někdy jim i zpříjemnit jejich odchod.Aby ani poslední krůčky nedošli sami.Jsem zdravotní sestra a jsem na pyšná!Není v tom kouzlo bílého čepce ani injekčních stříkaček...Je to o tom,že na vás každý den někdo čeká,že se na vás jen tak nezapomene a nemusíte být válečným hrdinou...Vaši pacienti vás mají rádi a zaleží jim na tom,abyste vy stáli o ně!Je krásné držet v rukou nový život,stát u toho,když děcko prvně promluví,když dělá první krůčky do života...S nemocným je to totéž - odchází od vás zdráv!Vaše práce je jeho zdraví - jeho štěstí.Pracujete od rána do večera s lidmi a je vam jedno,co se děje okolo...
Mám svou práci ráda,jako jiní,co se věnují něčemu zcela jinému.Lišíme se zaměřením,nelišíme se ale tím,že nás to těší.A k tomu nám budiž požehnáno...
Každý z nás má hledět taky někdy na své štěstí,nejen na výši finančního konta.Pak si na konci života můžeme říkat o uznání...
|
|
|