TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

>		Filosofie

> Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Toto není dýmka... z kolekce Když MODeLY zestárnou
Autor: j'en ai marre (Občasný) - smazáno

	j'en ai marre (Občasný) - 15.2.2002 > Zefram> Děkuji za reakci. Jsem sice trochu smutný z tónu, kterým je psaná. Cítím, že ať napíšu cokoliv, nebude to k ničemu. Snad si to tedy alespoň přečeteš... (I) REDUKCE FILOSOFIE NA GNOSEOLOGII (aneb pokus udělat z ní služku vědy, tak jak se o to pokoušela theologie) Ptáš se mne (až příliš pateticky) na důvody a tvrdíš, že filosofie je na ubohé úrovni. Jak jsem si již všiml, a také ti myslím vyčetl, vycházíš z vědeckého obrazu filosofie. Škoda, že jsi ve své reakci nevěnoval pozornost odstavci, kde popisuji jak jsou vědci schopni přistupovat k náboženství. Ty totiž filosofii redukuješ na jeden její směr - na teorii poznání. Já tvrdím, že ve filosofii jsou i jiné problémy a momenty. Mluvím o filosofii existence. Není náhoda, že její zástupci mají blízko k umění, poezii - podle tebe „plkající diskursy“. Ve fóru píšeš: „Logika není žádný nadiktovaný řád věcí, který utiskuje myšlenky a znemožnuje dobrat se jejich skutečného jádra“. Směšné, když neustále zavrhuješ oblast lidské existence, umění, prostě vše, co se ti „nehodí do krámu“. Heidegger píše v §6 Bytí a čas o nemožnosti uchopit člověka (pobyt - tj. jsoucno, které si uvědomuje své bytí) tradičními kategoriemi, kterými se uchopují ostatní jsoucna (výskyty - v terminologii M.H.). Věda nedisponuje prostředky pro zachycení člověka, jako pobytu. Než zavrhneš celou filosofii existence, zkus se s ní trochu seznámit.Tolik k problému „ubohosti filosofie“. (II) DŮVODY (a) Co mne vedlo k sepsání textu. Ve svém patetickém dožadování důvodů jsi nějak zapomněl říci o co ti jde, o jaké důvody. Pokud jde o důvody, které mne vedly k napsání tohoto textu, tak je to (a myslel jsem, že je to patrné z textu samotného) zejména problem pověry (proč jsem neužil slova „mýtus“, o tom později) o vědecké objektivitě, která je vytvářena redukcí, ale snaží se mít monopol na skutečnost a s tím spojenou legitimizující moc (stejně jako dříve náboženství; tak proti němu bojoje až se zdá, že zaujímá jeho místo). A vlastně, proč neocitovat docela trefný odstavec eseje Každý může být stou opicí (Bělohradský): „Objektivita, vyráběná metodickým odmýšlením od situovanosti každého vědění v síti lokálních, osobních či tradičních vztahů a skrupulí, NENÍ NEŽ MOCENSKOU KONSTRUKCÍ, jejímž strategickým cílem je ZBAVIT HLASU (=prohlásit za plkající diskursy; pozn. Bobr) celé národy, třídy, rasy, civilizace, živočišné druhy, planetu Gaiu. Když promluví objektivní fakta, musí zmlknout každý protestující hlas, JINAK BUDE PROHLÁŠEN ZA HLAS BLÁZNA ČI EXTRÉMISTY (nebo plkající diskurs; pozn. Bobr).“ „Je třeba ZUŘIVÉ LHOSTEJNOSTI, abyste přeslechli hlasy života, jež odporují vašim absolutním výnosům,“ napsal Karel Čapek. (b) Kosíkovo „tři aktéři“ - nikoliv tedy druhy rozumu. Dvacáté století zažilo hned několik krachů vědy na poli morálním. Věda je opravdu mocný nástroj. Kosík se svým podobenstvím snaží poukázat na to, že svět má i jiné rozměry než mechaniku, kterou popisuje operatio. Nečekal jsem, že to nepochopíš. Zkusil jsem to ilustrovat na zkušenosti smrti - opět jsi to přehlédl, zdá se. (III) PROBLÉM REDUKCE A OTÁZKA DUŠE U K. R. POPPERA (a) Redukce. Doporučuji ti Popperovu knihu Život je řešení problémů. Popper je totiž natolik moudrý, aby si uvědomil, že i vědecké poznání má své meze. Hluboce s ním souhlasím, když píše: „...ve vědě nemá nic tak velký význam jako úspěšná redukce...ve vědě se steží najde významnější redukce, která by byla úplně úspěšná. I ty nejúspěšnější redukcionistické pokusy zanechávají něco nevyřešeného...domnívám se totiž, že silnější zdůraznění (tj. nikoliv prohlášení za plkající diskursy; pozn. Bobr) toho, co se často považuje za vědecké prohry (tj. velkých otevřených problémů vědy), může být velmi užitečné.“ (str. 41-42) (b) Duše. Popper rozlišuje tři světy: „svět 1“ (svět fyzikální hmoty, silových polí atd.), „svět 2“ (svět vědomých a asi i podvědomých zkušenstí) a „svět 3“ (zejména svět mluvené, psané, tištěné řeči, jako je vymýšlení mýtů, vyprávění příběhů, ruzné teorie, teoretické problémy, chyby a argumenty). Teď, Zeframe, čti pozorně! Zde spočívá problém tvé „zuřivé lhostejnosti“ ke všemu, co označuješ jako „plkající diskursy“: (citace, str. 64, tamtéž.) „Zavádím pojmy „svět 1“, „svět 2“ a „svět 3“, jen abych zdůraznil (omezenou) AUTONOMII těchto oblastí. Většina materialistů, fyzikalistů a redukcionistů (sem počítám tebe, Zeframe, neboť zastáváš identitu mozku a duše) tvrdí, že z těchto tří světů skutečně existuje jen svět 1, a že je proto autonomní. ...to je totiž popření existence lidského ducha a lidského sebevědomí - oněch věcí, jež řadím k nejpozoruhodnějším a nejpodivuhodnějším ve vesmíru.“ Takovéto stanovisko nazývá Popper trefně (a odlehčeněji než výše zmíněný Čapek) PŠTROSÍ FILOSOFIÍ: „Problém vztahu mezi tělem a duší zmizí triviálně hned, jakmile existenci duše nebo těla popřeme.“ (str. 87, tamtéž) (IV) ŽÁNR UTOPIE Vysmíváš se mi, že si beru příklady z Huxleyho knihy. Okázale tvrdíš: „Četl jsem už mnoho takových předpovědí“. Opět se zde ukazují meze tvého pštrosího pohledu na svět. Problém je v tom, že Huxleyho čteš jako Verneovku. Utopie a science-fiction jsou trochu odlišné žánry, řekl bych. Utopie (jako Orwell) ukazuje na určité problémy, které již jsou a dovádí je „až dokonce“. Číst Huxleyho jako věštbu bych si nedovolil. Proč tedy tvrdím, že toto století bude spíše patřit Huxleymu? Huxley totiž postihl docela dobře problém obsese technikou, problém bezvýznamnosti pravdy. Vtip hypnopedie je v tom, že se o ní ví, není to nic tajného, jak by to popsal Orwell. Nikoho to už nezajímá. A nezájem je velký problém dneška (přinejmenším je to dobře patrné na krizi demokracie - neúčast u voleb). Já si vybírám hlavní hrdiny a jejich příběhy pro ilustraci, kam až může dojít hegemonie operatio. Nemyslím si, že by se to někdy stalo, ale bylo by zajímavé hledat paralely. Stejně jako s Orwellovým newspeakem a doublethinkem. Utopie není tedy předpověď budoucnosti, ale má spíš blíž k satiře (třeba Vonnegut) a upozorňuje (a někdy velmi trefně) na problémy, které již lze najít. (V) PALETA VĚDY A POZNÁMKY K MYTOLOGII A ANTROPOMORFISMU. Opět: nevěnoval jsi pozornost příkladu z religionistiky. O přímo bytostné neúplnsti vědy jsem již psal výše. Opravdu skvělě předvádíš naprosto scestnou interpretaci antropomorfismu a mýtu. Jistě, věda je dobrý nástroj k odvržení antropomorfismu. To se jí povedlo - až příliš, řekl bych, občas mám pocit, že ani lidi nepopisuje antropomorfně, ale mechanomorfně. Navíc si myslím, že právě myšlenka antropomorfního chápaání Země jako Gaii otevírá zajímavé možnosti, včetně toho, že by to mohlo pomoci řešit i některé ekologické problémy. Teď se mi jistě už zase vysmíváš, ale já skutečně zastávám názor, že POUZE technika už zde nepomůže. (odkazuji na místo svého textu, kde píši o pasti retropie, které jsi asi také přehlédl). Za zcela ubohé považuji redukci mýtu na pověru. Pokud by jsi jen trochu sledoval postmoderní filosofii, věděl bys, že pojem mýtu zažívá renesanci a poukazuje na to, že mýtus je prostě rovnocenné uchopení světa. Odkrývá zase jiné horizonty než věda (která se sama stává mýtem - ovšem mýtem v degenerovaném smyslu, který mu sama připsala bez snahy o hlubší interpretaci). Mytologie tedy s vědeckým obrazem soutěžit nemůže - je to jiný sport, když už příjmu poněkud stupidní přirovnání k souteži. (VI) SAMOÚČELNOST KRÁSY? Opět degraduješ umělce. Pochybné je také spojení krásy a účelu. Takové spojení nám předváděli propagandističtí básníci za komunismu. Agitka. Myslím, že krása je především silná tím, že nabízí zážitek, někdy i katarzi a že probouzí údiv, což je jedna z nejkrásnějších věcí, kterou lidi umí. To, že technika může být krásná a fascinující je pravda, v tom se nemýlíš. Mýlíš se, když krásu spojuješ s účelem, jako kdyby k ničemu jinému nebyla. (VII) PATETICKÝ ZÁVĚR Z výše uvedených slov sand vyplývá, že si nenechám jen tak vnutit tvůj výpad, že jsem překročil hranici mezi filosofováním a tlacháním - jak ji nazývám já. A pokud jde o tlachání, tak narozdíl od tvého pojetí plkajících diskursu: mně tlachání nevadí, pokud se nevydává za něco jiného. Stejně tak mi nevadí ani věda, ani filosofie jako teorie pozání, pokud se ovšem nevydává za monopol na skutečnost. Omlouvám se, ale tento text jsem (ano, z lenosti) nerevidoval po stránce gramatické. Což je však u mne výjimkou.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli j'en ai marre

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game