Večeře je jak expozice z dramatu, které se dochovalo jen ve
fragmentech. Poslouchám v bytě pode mnou někdo brousí do
rytmu nože. Cosi by se bývalo muselo stát? Takt a takt rychle:
ctr+C
ctr+V do peřin pár snů
ctr+A
delete a ráno.
Jenže v noci zamrzly lampy chodníky silnice
internet stromy ptáci hodiny v parku pejskaři s pejsky okna
až do prvního patra spoje spojení signály kontrolky kontrolóři
šaliny i úbán kdyby v Brně byl pochybnosti dokonce nebe neberou
ryby v zamrzlé řece ve městě není ani na prst skulina všude jen hladký
kompaktní chladivý design. Vinohradská hučí jako skleněný úl a já poprvé
chápu, že každý chtěl aspoň jednou být
krasobruslařem. A
vidím Daniela „Nazdar Dane!“, jak se trojitým Rittbergrem
dostává ladně až ke stánku a koupí si hot dog a coca colu.
Dnešek je jako nekonečný palimpsest tak i já dotáhnu tkaničky,
pár prvních nesmělých odpichů přes všchny věty slova kudrliny
jmen a už jedu a žiju a píšu a žiju a jedu dokud
nepřijde
obleva.
|