Miluji a nenávidím všechno kolem sebe,

co týká se Tebe.

Miluji a nenávidím Tebe.

Láska k Tobě

je jako roční období.

Místy hřeješ líp než kamna,

jindy mrazíš tak,

že by se za ten výkon

nemusela stydět

ani lednička značky Candy.

Na jaře mne svou vůní svádíš,

na podzim smrkáš

a hlavně smrdíš

kam se hrabe ta inverze

vlečíc se nad domem z povzdálí.

Miluji naši postel,

nejen po ránu.

Těším se,

kdy z ní vypadneš

a já se v ní konečně v klidu vyspím.

(zamotaná do tvých prostěradel,

máš-li tuhle mou úchylku na mysli).

Ještě raději mám naši postel z večera,

ty přicházíš,

abys vedle mne neusnul.

Miluji Tvé košile

vzorně vyrovnané do komínu

nenávidím Tvoje trenýrky

ukryté v zákoutích našeho bytu.

Miluji Tvůj šprým,

nenávidím Tvůj dým.

Miluji a nenávidím,

každý kousek Tvého těla,

když se však zamyslí,

stejně jsem prozatím

nic lepšího neviděla.

Chci Ti vlastně říct pouze jediné:

"Lásko, mě se nezbavíš. To si piš!"

Milovat a nenávidět,

Tebe,

je ale kříž.