První krok,

je směrem

k rozbitým hodinám, ke

rtům a dobytčímu hlasu zvenčí,

je rozlétnutý do

všech šíří,

do výsečnic vzduchu, vyhladovělého

dne,

je zmnoženým párem slepých

par, směrem

k zavířivému tanci

bez vyšeptaných, vyšumělých

pěn,

je směrem k

trní.

Druhý krok,

je krásou,

jež nezná bratra na panenském loži s pryžem,

jež nezná sestru v průchodech rozviklaných činžáků,

jež nezná rodiče u popelnic s prázdnými kočárky, plné

smetí,

je láskou,

jež zná všechno, co hnije pod mateřským zneménkem,

jež zná nic,

jež zná všechno, co vychlístá všechen prach smíšený

s vodou.

Třetí krok,

je pláň posypaná ježky,

pro vyprahlé koně, co hledají vodu, smíšenou s prachem,

pro vyhaslé životy, co hledají jezdce bez tváří,

pro chůzi mezi ostnami, zarytými do

kopyt,

je oáza otrávené studny,

kde létají žízniví supi se zobany troudnými vedrem,

kde chrastí ve větru něčí, dávno ztracené zuby,

kde mohyla zasypává kostmi tunel a vědro zavraždené

sluncem.