byla filozofka
jako ta... ta z Arku
nechávala se zatloukat
nemyla se
a chřadla
když se zatoulala od slov
ztrácela se
tebe jako svou pevnou oporu
před stádem církve
(a netvorů)

byla panna
jako Jana z Arku
uměla létat rozmáchlými gesty
spílala svému obrazu - a pak jej hladila
nad hladinami zrcadla
libovala si v měděné
v koženém krátkém brnění
v nahaté nahé šedi

a tak padla bohu do oka

vroucná srdce - - - na očích mince
nářeky u zdi až k patám věží
labrador u samých
vzplanulých vlasů
jak si je propletla
tu slovo francouzsky
tu slovo latinsky

tu slovo česky

recitovala mi
vždy verše z tvé knihy
v těch chvílích bylo jen jediné
záhodno
a to jim věřit
pochopit sloky
uchopit
vzít...

a litovat ohně...
z náhodných setkání
s dcerami svatých