První hlas řekl: - Jak ji zabiješ?
- Utopím, po chvilce váhání navrhl Druhý.
- Těžko utopíš někoho, kdo přeplaval La Manche, namítl hlas ze začátku a připomněl: - Střelnou zbraní to nejde. Zastřelils zatím každého. Chvíli bylo ticho, pak hlas varovně dodal :
- Neplánuj to. Vidím ti to na čele. Brutálně ne. Žádný masakr, žádné kusy, co pošleš vlakem každý jinam. Musí to být klidné a elegantní.
Druhý hlas se nejistě zeptal: - Jed? Vyrobila by ho nějaká tajná laboratoř.
- Poněkud obehrané, ale budiž, blahosklonně pronesl První. - Může být. Hlavně důkladně zamaskovat stopy! Na dokonalý zločin!, cinkly o sebe skleničky.
To už vrchní nevydržel. Vzal pár talířů jako alibi a vydal se ve směru hovoru. Loktem odrhnul závěs, který odděloval zadní část restaurace, a málem upustil talíře na zem. Na stole, u kterého seděli dva muži v perfektně padnoucích černých oblecích, ležela hromada popsaných papírů a kniha s titulem Jak napsat detektivku.
/20.února 2007, Obratník/
|