Už zase
zvedl se vánek
a v hrubém hlase
ve stínu vlajek
zní slova v tichu
slova rytířů
a zvrácených mnichů
kázajíc o síle
kázajíc o hrdosti
pro krvavé cíle
cestou pln bolesti
a ostří mečů
broušené nenávistí
čepel kovaná
z vlastní ješitnosti
křížové výpravy
za čistou zemi
smáčená v krvi
na bílém hábitu
krvavé skvrny
z dusotu kopyt
line se strach
po téhle jízdě
zbude jen prach
místo rosy slzy
a místo zpěvu křik
rozsévači hrůzy
jejich hudbou
je vojenský ryk
náš zpěv rozezní nebe
a náš tanec rozechvěje zem
rozehřejem chlad co zebe
úsměvem a láskou ke všem
nenávist je totiž příliš těžká zbroj
a noc nikdy není delší než-li den
ten kdo chce vést krvavý boj
zapadne do bahna co nepustí ho ven
a proto rytíři na bílých koních
co znají jenom boj
a proto rytíři na bílých koních
jejichž argumentem
je vražedná zbroj
proto rytíři na bílých koních
přes rozbahněná pole
nikdy neprojdou!
|