|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zapomínám...
ANEB KDYŽ MI BYLO 14 a měl jsem něco napsat =)
Zapomínání, úvaha
Seznámím vás s několika podrobnostmi na toto vděčné a stále aktuální téma. Své názory tu a tam doplním i fakty. První část práce bude všeobecná, psaná nezaujatě a část další se budeš skládat pouze z mých soukromých zážitků a pocitů. Začněme tedy trochu jednoduše, až triviálně. Zapomínáním se vždy rozumí jakási chyba nebo porucha v našem mozku, způsobující nedostupnost získaných faktů právě v tom nejnevhodnějším okamžiku. Je rozšířeným a přirozeným jevem. Jelikož občas není zrovna příjemné a je negativní, snaží se lidé (alespoň někteří) zapomínání vymítit nebo na ně vyzrát používáním techniky. Od zápisníčku přes tahák až k počítači – všechno jsou produkty trvalé snahy o nezapomínání. Bohužel, některým lidem tato příliš nepomohou. Ostatním může připadat zapomnětlivost ostatních i komická, však na toto téma vznikla kvanta veseloher. Kromě vybavení je však možno cvičit krátkodobou i dlouhodobou paměť - cesta sice trnitá, ale účinná. Pomáhá jak čtení knih, tak např. luštění křížovek. Je ale zjevné, že paměťový potenciál se u lidí značně liší. Zapomínání má v lidském společenství mnoho názvů – od „okna“ přes „sklerózu“ až k odstrašující Alzheimerově chorobě. Jsem si jistý, že kdyby lidé nebyli pohodlní a závislí na technice, zapomínali by mnohem méně. A nyní připojuji několik ukázek ze svého života: Moje babička (jméno neuvádím) se narodila před 70 lety, ale dodnes si udržuje čistou mysl, dobrou paměť a všeobecný přehled. Kupříkladu při kvízech a televizních soutěžích ví skoro vše. Tak to má být! Zato její sousedka (opět raději jméno neuvedu) si na blízkou minulost nevzpomíná, zato na 2. sv. válku má jasné vzpomínky. Podle mne však většina starých lidí takto dopadá a doplácí na to, že svou paměť necvičili už v mládí. Nikdy ale není pozdě začít! Jistě vás zajímá, jak jsem na tom já. Myslím si, že mám dobrou paměť, ale občas také zapomenu – to se stane každému. Podle televizního testu mám index 121, ale toto číslo považuji za poněkud přehnané. Zapomínání s sebou přináší řadu problémů – od napomenutí, hádky, neshod, ztráty peněz nebo zaměstnání k rozvodu. Zjistil jsem, že sami cizí zapomínání posuzujeme komicky nebo jej odsuzujeme, sami však nejme o nic lepší a vlastní výpadky paměti nám velmi vadí. Chtělo by to trochu víc tolerance, ale to je už zase jiný problém. Doufám, že mé názory jsou objektivní a že je nepovažujete za naprostou snůšku nesmyslů. A nezapomeňte zapomínat!
|
|
|