Každej den těším se na chvíle, kdy se smráká pod rouškou tmy se tiše měním na zloděje odkládám strach a rychle kradu jako straka všechno, co žádají si naše obyčeje
Kdysi jsem okrad svoji mámu o iluze jak jsem se domů vracel pravidelně k ránu ve školách choval jsem se na její vkus drze od sklenky nechával jsem fleky na piánu
A pak jsem začal loupit štěstí mezi těly abych si mohl sepsat skvělou evidenci armáda dívek ale strašně ráda velí oni jsou plukovník a já byl odvedenci
Sbírám i radost, to je vždycky cenný zboží v piksle mám úsměvy, co ztuhly mojí rukou kolekce sarkasmu se bleskurychle množí ironie je vždycky vítěz nad bazukou
Nedávno ukrad jsem si domů kousek citu a dal ho vedle zbytku vášně pod peřinu nad námi z jedný stěny malinkýho bytu obraz mi připomínal dávnou kocovinu
Tak beru všechno zboží, od lásky až po naději a zbytky toho tovaru mi doma hnijou pod hrnce schovávám si vzpomínky, co podvádějí do koše házím všechno, pro co lidi žijou
|