jednoho rána sobotního našel jsem v malým obchůdku zničenej neodbytnou stíhou sám sebe jako lahůdku
stál jsem tam mezi regálama a úsměv měl jsem ve tváři pobitej jsem byl cenovkama slevněnej z léta na září
na každým kousku jiná cena a malej reprák na hrudi reklamní slogan tiše sténal aby ke koupi povzbudil
rozhodl jsem se nečekaně sám sebe domů opatřit sám sebe mydlit v malý vaně sám se sebou se pobratřit
jediný, co mi kazí plány cena za komplet vysoká je třeba změnit zvyky známý a začít trochu zdivoka
vzal jsem se rychle do náruče a utíkal jsem k domovu nakonec chyběl jenom krůček když přišly pušky ke slovu
s tou policejní kulkou v zádech se na chviličku zrychlil čas ještě naposled jsem se nadech´ a nechal jsem se napospas
tak napište mi v negrologu nezapomínám že se bát zeptat se známých patologů kterej z nás žije a kdo pad?
|