|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
rohoz (Občasný) - 14.8.2007 > Přemýšlím nad tou básničkou, která evidentně prozrauje tvůj přístup k tvorbě, být především nápaditý a příliš neomezovat prostor asociacím. Přesto nabídnu vnímání pohodlného čtenáře. Text na malé ploše příliš láme tok čtenářských myšlenek novým otazníkem. Zatímco hned do prvního verše si snadno doplním slovo láska, důvěra, ruce, potřeba být s někým a současně jakési pochybování, obavu, že to tak není, ve verši posledním mi přijde trochu obtížné k pochopení "nad sebou." To je to, co mi nedopřává klid. Také mi nedodal klidu obraz "tatar." Hned ze dvou důvdů. Jednak zvukově působí tvrdě a posiluje tak i asociaci "bití" (předpokládám-li, že o Velikonocích tu řeč není), jednak, pokud by měl znázornovat konflikt, pak mi uniká jeho význam vzhledem k předchozímu již použitému slovu - zlámaná hůl, která v mém podvědomí značí něco definitivního. Nu a na závěr zdůrazňuji, že se často potýkám s vnitřními pochybnostmi, zda jsem schopen tyto kreativní texty vůbec číst, zda mi neujel vlak. Přesto doporučuji, poněvadž jem přesvědčen, že v principu je to ten nejlepší přístup k psaní poezie.
| Doporučil
| | <reagovat |
|
zkusmo (Občasný) - 28.5.2007 > Čili - jestli je slovo "x" otištěno ve slovníku, tak každý z jeho konců zasadíš na břehy řeky "y" (jako to dělali tataři, ty negramoti).
A dále - pokud se slovník do roka sroste dohromady, ne, pokud se ty konce slovníku do roka spletou dohromady (čili nad tou řekou), lámeš nad "tebou" srdce.
Ta logika je ujetá. Nevím, jestli má básník přiřazovat tak zásadní smysl srůstání lexikografických děl. A nevím, jestli paralelismus lámat nad někým hůl a jeho aktualizace - lámat nad někým srdce, udrží nějakou výpovědní hodnotu.
A vlastně je to šifra. Jinak si to vysvětlit nedokážu.
Jenže šifra, není to málo?
Zdá se mi, že ty obrazy jsou hezké, ale stojí na hliněných nohách, protože je znásilněná obyčejná logika skutečnosti. A to nejsem její přívrženec. Jen se mi to zdá za hranicí.
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|