|
| |
 |
V dobrém i zlém...
Autor: unseen (Občasný) - publikováno 11.3.2002 (10:50:59), v časopise 24.3.2002
|
|  |
Déšť hladil něžnými prsty okna jednoduchého útulného domku na předměstí. Byla tma. Po stěnách obývacího pokoje se proháněly stíny vrhané zapnutým televizorem, před jehož obrazovkou seděl manželský pár. Vysoký muž dva roky před třicítkou, s hnědými, nakrátko střiženými vlasy se mohl pochlubit vypracovanou postavou, i když její dokonalost nabourávalo sice nevelké, přesto však již patrné břicho. O mužovo rameno se opírala drobná blondýnka a plně se soustředila na dění na obrazovce. Jeho mozek se ovšem zaobíral myšlenkami zcela jiného druhu. Chystal se ji opustit.
Brali se před třemi lety. Jednoduchý obřad, skromná hostina, jen oni dva, oddávající a svědci. Prosté, ale o to upřímnější. Alespoň tehdy se mu to tak zdálo, dnes už si zdaleka tak jistý nebyl. Věci, které mu tenkrát vyhovovaly, se postupem času stávaly nepříjemnými až nesnesitelnými. Její laskavost. Její něha projevovaná doteky, z nichž mu začala naskakovat husí kůže. Zájem o jeho práci, o jeho záležitosti, ten zájem, který mu dříve tak lichotil, se změnil ve vlezlost. Obrat v citech byl zkrátka dokonalý. Začal dokonce blahořečit tomu, že se jim nepodařilo zplodit potomka, ačkoliv je po prvním roce manželství tento fakt dosti znepokojoval.
Nebyl si tak zcela jist, na čí straně se stala chyba. Byla to ona se svou neschopností přijít s čímkoli novým, ať už v sexu nebo v každodenním životě? Nebo byl na vině on, muž přesycený jistotou a bezkonfliktností vztahu, muž jen těžko odolávající často destruktivní touze po změně? Nevěděl. A i když cítil podvědomou potřebu přesunout vinu ze sebe sama na někoho jiného, byl si plně vědom toho, že to bude on,
z čí strany přijde impuls, který zničí iluzi dokonalého svazku.
"Miluji jinou ženu. Odstěhuji se….."
Slova rezonovala pokojem, přehlušovala veškeré ostatní zvuky podobna kamenné lavině zasypávající ženinu příčetnost. Odvrátila tvář od televizoru a upřela nevěřící pohled na manžela. Její mysl odmítala přijmout to, co zcela nepopiratelně opustilo jeho ústa.
Chtěla věřit, že se jí zdá nějaký ošklivý sen. Chtěla, aby vše bylo obráceno v nějaký nepříliš zdařilý žert. Přála si popřít realitu. Marně. Vše zopakoval, přidal i své důvody. Ještě téhož večera si sbalil nejnutnější věci a odešel.
Trpěla, protože ho stále milovala, protože nedokázala pochopit. Byla ochotna obětovat cokoliv, změnit všechny své zvyky jen proto, aby se vrátil. Několikrát mu volala do práce. Nejprve se nechával zapírat, potom jí chladným hlasem sdělil, že pro něj už vše skončilo a tak nemá nejmenší cenu se o tom dále bavit.
Vydržela se trápit ještě dalších šest dní. Pak spolykala dvě balení barbiturátů a zapila je lahví whisky.
Zemřela ve čtvrtek. Tělo nalezli v pátek dva Svědkové Jehovovi, kterým bylo podezřelé, že v domě, kde se svítí, jim nikdo neodpovídá na zvonění. Vzali tedy zkusmo za kliku a dveře byly odemčené.
Pohřeb se konal o týden později, po provedení pitvy a ukončení veškerého vyšetřování. Otec s bratrem plakali mlčky a podpírali matku hroutící se v nekontrolovatelných záchvatech žalu. Manžel se, podle očekávání, nedostavil. V jednu hodinu odpoledne byl již hrob zaházen a do kůže tmavohnědé hlíny začal vyrývat první vrásky znovu se navrátivší déšť.
Třetí noc po pohřbu se čerstvý vdovec probudil, vytržen ze spánku ledovým dotykem na čele. Posadil se na posteli a nahmatal vypínač lampičky. Musel zahmouřit oči před bodavými paprsky světla, přesto rozeznal obličej své ženy. Skláněla se k němu. Její oblíbený parfém byl nahrazen vůní vlhké zeminy, místo líčidel se na její tváři skvěly první zárodky plísně. Vrátila se, protože ho milovala.
Začal křičet a kvílel až do té doby, než jej umlčela polibkem.
|
|
|
