Pod proudem života, na prahu smrti, číhá na mne LEST. Křičí: " Braň se! " Jak bych mohla, v rytmu vln - se nechám nést... A duši držím na dlaních...
Kam mě osud dovede... Daleko?
....BEZ PTANÍ....
Slova mizí pod hladinou, vítr chladí rány. Nes mě tiše, po naději, v zapomnění brány!
... NEBUDU SE DÍVAT... Život proudí všemy směry, končí, když už nestačí, pluje s Tebou hlubinami, v kterých těžko vystačí.
...PŘEDÁVÁ TĚ VŮLI...
A když sama, ke dnu padám, odevzdaná - jisté smrti... Potkám pravdu, oči sklání, a v nich nápis, snad mě MRZÍ...
" V oceánu, jež Tě svírá, není voda, ale SLZY... "
I mé vlastní, nepopírám... Odsouzená sebou - držím, v rukou dopis, v kterém stojí :
Z pod řas dary - Beznaději,
nesou Ti, co oněmněli, když je ŽIVOT vyzýval :
" Vstaň a braň se, lidské dítě, chystají se pohřbívat... ! "
Jak SILNĚ, umí TICHO znít, zarývá se do těla... Snad mě chtělo přesvědčit, zrodit PLAMEN z popela... PROMARNĚNÉ ZAVÁHÁNÍ, nese soumrak do čela, dlouhá cesta za svítáním, TICHO střídá OZVĚNA... Zněly zvony, doznívají...
Kam mě nesou? Z kostela... Proč ty slzy, moji drazí? V nich jsem duši ZTRATILA...
PEVNÁ PŮDO pod nohama, nový život do Tě sází... Květinami OBJÍMANÁ, proč Tě v mou tvář, proč Tě hází?
STUDÍŠ, BEREŠ DECH...
Každým krokem - POSTRÁDANÁ, co jsi dala,
BEREŠ ZPĚT...
Leť , má duše, NESPOUTANNÁ... Leť daleko, NESPOUTANNĚ...
Až za tenhle ... SVĚT !!!
|