Marný jak vzpomínky na hélium v kapalném stavu

a tříštivý jak člověk co už má jen pleš a brýle

Svými rohy si domy znovu otloukají hlavu

A čas už neplyne - má místo jednolitosti jen chvíle

Vítr už dojedl modrý závin kosmodromu

A navigátoři jsou při poradách němí

U plochy bez konce vytáhl kdosi páteř stromu

Takže se ohnul dolů k zemi

Z kopce se odstěhoval Okulárek

Já na úpatí bloudím jak ztracené house

A o zámku sním jako z Wodehouse

Protože stojím jen o jediný dárek

Nemuset popisovat se už slovem pustinný

A dobrodružný být jak postrach rodiny