ztratila (Stálý)

Celý je to sympaticky vysoustružený a přirozeně plynoucí, až na poslední verš, ten trochu kazí

ztratila (Stálý)

Ze školy jsem zvyklá říkat řádku v básni verš. Verš nemusí být nutně nějaký uzavřený myšlenkový či jiný celek, protože pak by se třeba jedna básnička mohla skládat i z jednoho dvou veršů, což je blbost.

Z výše uvedeného taky vlastně vyplývá, že ti šlo jen o tu jazykovou stránku a bylo ti v podstatě jedno, co říkáš, jestli to má nějaký smysl. V tom případě proč ne:)

anae (Občasný)

štěstí znamená možná smrt jemné poézie .. ale ty jistě víš, co činíš

tři_černí_mravenci (Občasný)

fajn

ještě se vrátíme, až se naučíme německy:o)

Ondrej Kern (Občasný)

(jistěže "Gewicht"-  zatrápená nedůslednost...) Ad pryž, pak musím říct, že se s pointou neumím setkat. Snad jen, že to je potom lehce surr obraz, ale víc vykoukat nedokážu. Kdo za to může -báseň, já? (A hermeneutický kruh se roztočil...) 

miroslawek (Občasný)

to je (pro mne, na mne) zbytečná otázka, nepíšu kvůli tomu, aby mi čtenáři rozuměli, ale kvůli tomu, abych si rozuměl sám... což je samozřejmě jen parafráze Yeatse:

Ze sporu s jinými děláme krásné řeči, ale ze sporu se sebou samými děláme básně. Na rozdíl od krasořečníků, kteří nabývají sebevědomého hlasu tím, že si připomínají zástup, který získali nebo mohou získati, pějeme my uprostřed své nejistoty; i před nejvyšší krásou jsme zkrušeni vědomím své osamělosti a náš verš se chvěje.

Krasořečníků je koneckonců všude (i tady) dost.

miroslawek (Občasný)

Jde o to, že čtení básní, nemá-li zůstat jen planým přežvykováním textu, je také svým způsobem umění a čtenář se musí prodírat labyrintem slov stejně jako autor, chce-li s ním něco sdílet. Já jsem svou "práci" odvedl, zbytek je na ostatních, jak si s tím poradí. Nemám moc času ani chuti k obšírné diskuzi, tak se opět uchýlím k několika citátům, stejně jsou lepší, než co bych na místě vymyslel sám:

Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečnosti a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty a chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkaní kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy…

(Jakub Deml, Za našimi větami, Česno)

Prof. Václavu Kocourkovi

Slavík zpívá, když lidé spí. Ale v každé době najdou se lidé, kteří si přivstanou k Vigiliím. Jste z nich a proto Vás musím mít rád a rád Vás mám rád, neboť miluji slavíky, kteří nezpívají kdykoliv, kdekoliv a komukoliv.

(Jakub Deml, také Česno)

Dobré víno a dobrá kniha jsou nepopulární a málem bych řekl, že se do naší doby ani nehodí. Ochutnávati toť umění! ale kolik lidí to dovede? Každý hned pije, ale jeden ze sta ochutnává: a to je náš přítel.

(Jakub Deml, tuším, že Šlépěje)

Terorista lásky (Občasný)

"prší pryž", tento obraz mě, na pocitové rovině, nezaujal. to mi brání abych mu vlastně chtěl rozumět - kdybych chtěl, tak bych mu zřejmě nějak porozuměl.

Jonáš (Občasný)

Mácha je slabý kafe

miroslawek (Občasný)

Nemám potřebu srovnávat se umělecky s Máchou a nebo se "nesmrtelně" zapisovat do čítanek. Chtěl jsem v diskuzi poukázat na něco jiného, a to na fakt, že básník se při psaní nemá ohlížet na to, zda mu někdo rozumí. To je celé. Chce-li si někdo mezi řádky vyčíst něco jiného, je to jeho problém i vizitka způsobu uvažování.

A teď k podružným věcem:

Otázkou spíš je, co víc se ti kam zaseklo. Dáš z paměti víc než 4 verše? Přiznám se, že já ne, a to jsem ten Máj skutečně celý a důkladně četl. A věř tomu, že co se týče obecné znalosti, na tom zvuku zase tolik nesejde - nebýt těch školních osnov a drilu nešťastných školáků. Na co je komu "znalost" do několika veršů redukovaného, či lépe zmrzačeného díla (pro zájemce http://www.lupomesky.cz/maj/), v nichž zde tvůj zřejmě osobní přítel Karel Hynek stále je. Skutečných znalců Máchova díla, tj. takových, kteří dohlédnou někam výrazněji dál než k bukolické idylce májového večera či dramatu milenců, zase tolik nebude. Mácha tady stále je v něčem úplně jiném, než v tom, že "hrdliččin zval ku lásce hlas"...

Kdybych chtěl psát věci, co se kdekomu kdekam zasekávají, není pro mě (technicky) nic snadnějšího... ale tu cestu jsem opustil - právě pro její nesnesitelnou lehkost...

Nikoliv potichu, ale po tichu... a po paměti... 

A buď bez zcela obav, které jsi vyjádřila v závěru - to může trápit jen mne a já mám v tomto směru určitou jistotu - z ní vzešlá skepse je vyjádřená právě v této básni, což mi přijde ve vztahu k obsahu tvého komentáře zvlášť komické.

Ondrej Kern (Občasný)

Ano, jistě, rozumím. Jen se pak ztrácí půda k dialogu. Ty si rozumíš, já si rozumím. Dva názory. Hm.

Ale vlastně ke komunikaci nad médiem básně už nedojde. Ty si rozumíš (nebo ne) a já si rozumím (nebo ne). Dál se to ale nesetká.  (Resp. abys pochopil, to je moje výtka tomu, co říkáš parafrází Yeatse. Nejsprostěji řečeno jsme skončili tak, že je to vlastně (brrr) všechno "subjektivní")

opožděné zrcadlo (Občasný)

Rozhodně věřím v pop music. Napsat dobrý text, napsat ho tak, aby trefil a ubránil se blbosti, to má podle mě cenu. Nacpat těm panchartům umění do chřtánu, vbušit jim ho do palice... dávno mě nebaví smažit outlé veršíky pro outlé duše. Kladivem na ně. A kladivo je dneska bigbít a kladivo je hip hop.

Miroslawku, neuvažoval jsi někdy o tom,že bys napsal text k písničce? Možná ne, když ti nesejde na publiku... ale jestli ti nesejde na publiku, myslím, že se velice ochuzuješ, drahý.