|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Slečnu nic nenapadalo. Nic, nic, nic, slané nic zpod čepic. Obracela ho v prstech a bylo to nic placaté, zkoumala rub i líc, zkusila do něj kousnout. Bylo slané. Slané jak miláčkovo podpaží, jak zajíček v své jamce, jak nebe před bouřkou.
Miláčkovi nevadilo, že ji nic nenapadá, nebyl na tom jinak a lenošilo se krásně. Kratší nohou se škrábal na lýtku delší nohy a koukal pánubohu do oken a pánuboh zalíval visuté muškáty a červené okvětní lístky pršely na jejich louku a byla to zrada.
Slané nic si začalo hrát s polibkem na honěnou kolem huňatého smrčku a smrček plakal nad svou smůlou, že musí stát a že mu zdřevěněl jazyk a že mu nejde zpívat cóstéhásičí.
Chtěla být milována ale polibek se zaběhl někde v ostružiní, navíc se začalo smrákat, zajíček zamknul jamku a právě si telefonuje o taxík, jede do nočního klubu.
Slečnu nic nenapadá. Mlčí. Je pravá?
|
|
|