Byl horký den a doktor Stanislav Hlásný pořádal svůj každodenní rituál. Jeho hněv na první pohled již dávno vysublimoval a on se mile usmíval na sídliště. Seděl za oknem malé garsoniéry v sedmém patře a pokuřoval silně vonící doutník. To byl jeho rituál, hledět z okna, pozorovat lidi a kouřit. Měl přemíru času, již rok bez práce, začínal mít dojem, že život na dávkách je dostačující, že mu prostředí špitálu vlastně ani nechybí. Pozvedl svýma dlouhýma a štíhlýma rukama binokulární dalekohled, který měl položený v proutěném košíku na okně a pozvedl jej k přimhouřeným, zamyšleným a blankytně modrým očím. Zahleděl se do ulice.

            Páru, který se pohyboval po ulici, mohl kdekdo závidět. Blondýnka Mia v květovaných, rozevlátých šatech byla ležérně zavěšená do svého partnera, Richarda Wernera, vysokého a šarmantního muže s tmavými vlasy průměrné délky. Zapřádal je k sobě tichý rozhovor na jedno z méně důležitých témat ne nepodobný tlachání. Procházeli se po levé straně ulice s širším chodníkem. Vlevo odkvétaly zlaté deště a růžově zbarvené kvítky z bujně rostoucích keřů, kterým v jejich rozpínavosti bránil pouze chatrný plot označující jim konec jejich území a lidem značící zákaz vstupu. Napravo od milenců byla dvouproudá silnice, nepříliš rušná, nijak nekazící image zdejšímu prostředí.

  „Tvoje maminka je moc milá ženská,“ zaculila se Mia. Reagovala tím na zážitek, který právě prožili, reagovala na nedělní oběd s Richardovou matkou, trvale bydlící na Slovensku a proto tak vzdálená pro návštěvu ženy, kterou si její syn zvolil za partnerku.

  „Jo, to je celá ona,“ odpověděl. Netrvalo dlouho a poklidnou náladu něco náhle zkazilo. „Miloučká,“ nestačil slovo doříct a první, co mu proběhlo hlavou, byla paradoxně myšlenka na to, zda mu Mia správně rozuměla. Stalo se to rychle, že to Richard zprvu špatně pochopil, asi dvě vteřiny před tím uslyšel těžké kroky a pak se mu někdo neobratně pověsil na záda.

  „Kolik máš?“ zašeptal mu někdo chraplavě do ucha.

  „Richarde!“ zvolala Mia nervózně, neboť v ruce muže, který Richarda svíral kolem ramene a nepříjemně se přibližoval krku, zahlédla vystřelovací nůž daleko dříve, než si stihl Richard uvědomit, v jaké situaci se ocitl.

  „O co ti jde?“ zeptal se Richard na svou pozici poněkud drze. Muž se obrátil beze slova proti Richardovi a natáhl paži do kapsy od kalhot.

 Mia byla ztrestána za upozornění Richarda na zbraň tím, že komplic muže, špinavá blondýna v zelené kšiltovce, která dosud sledovala akci z povzdálí, přiskočila k Mie a strhla ji k lavičce. Byla oblečena tak nějak tajuplně a prakticky pro někoho, kdo se ukázal být zlodějem. Měla neuvěřitelnou páru na to, že se Mia bránila jednou volnou rukou.

  „O prachy, ty idiote,“ vpálil mu muž a obešel ho s rukou třímající nůž a to stále ve střehu. Považoval Richarda za důležitějšího, tak houknul na blondýnu, aby mu zkontrolovala obsah zadních kapes, zatímco sám znemožňoval se bránit. Žena trochu neochotně opustila Miu, kterou měla v plánu ochudit o kabelku a nakonec s prohledáváním neuspěla a ani Richard se neobtěžoval odpovídat. „Slyšel‘s?“ strčil do něj muž a začal divoce prosekávat vzduch nožem, před nímž Richard musel couvat směrem k Mie, která stála za ním opřena o lavičku a vyděšena v pozici, ve které ji zanechala žena.

  „Jsi v pohodě?“ ujišťoval se potichu Richard.

  „Neudělala ti nic?“ reagoval na jeho ignoraci ten muž pobouřeně směrem ke komplicovi.

  „Nedala mi tu kabelku!“ fňukla.

  „Slyšíš to? Chce tvoji kabelku!“ osopil se na Miu hned a popošel si k ní trochu blíž. „Co ty na to?“ pozvedl široké obočí barvy světlejší hnědé a natáhl ruku až k ní, tak blízko, tak na dotek, nedotkl se jí však, jen se natahoval pro tašku, kterou Mia držela za zády. „Dej mi ji!“ zařval vztekle, když mlčela a opřel se dlaní do její paže, aby s ní zacloumal.

  „Tak si ji kup!!“ naštval tento pohyb Richarda, aniž by si byl jistý, zda křičí na něj, nebo na komplice, a dopřál jemu stejný pocit, jako zažila Mia s daleko větší razancí, opřel se do toho muže až ho odrazil od své přítelkyně. Vlekl ho ještě kus před ni a nakonec ta osoba skončila na zemi. Spolupachatelka na ně jen konsternovaně zírala, Mia se zpětně domnívala, že žena nemohla tušit, že se po Richardově reakci zachová ten člověk tak zkratkovitě. Muž se hbitě zvedl na nohy a uchopil svůj malý nůž pevně do dlaně. Mia sledovala shluk několika lidí, kteří z pozadí sledovali šarádu a doufala, že někdo volal policii, než se něco stane. Udivovalo ji, že nikdo nešel na pomoc. Pár lidí odešlo, pár si myslelo, že je to pouliční rvačka o ženy…

Po sérii vulgarismů vyběhl ten muž proti Richardovi a snažil se ho napadnout. Richard se hbitě vyhnul jednomu zběsilému výpadu nože proti obličeji, obě ženy naráz popadly dech a komplic agresivního zloděje dokonce vyjekla. Neúnavný agresor neustále mířil Richardovi do obličeje, jako by ho chtěl snad nadosmrti poškodit, aby se snad znelíbil jeho blonďaté krásce. To vše se mohlo odehrávat v hlavě toho člověka.

  „Co se tu děje?“ ozvalo se odněkud mimo dění, odněkud, kde se shlukovali lidé. Muž se pohotově otočil a po sekundě visel očima stále na Richardovi, zaregistroval v hloučku lidí také muže, který vypadal, že se brzy do této akce vloží. Musel to tedy urychlit.

  „Vem jí tu zatracenou kabelku!“ zařval rozčileně a švihl lesklou čepelí opět kus před Richardovým obličejem. Ten si uvědomoval, že brzy doskáče až k plotu a pak ho ten šílenec asi skalpuje. Při příštím výpadu se rozhodl ho zneškodnit. Muž sekl a Richard zbaběle opět uskočil. Už úplně cítil překážku za zády. Tak teď…! Richard se prudce nadechl a sečkával v té křeči strachu, kterou prožívá člověk, když se bojí, že mine a ostří se setká s jeho kůží. Odolal nepřekonatelné potřebě se krýt rukama a k tomu nedýchat a muž provedl výpad. Richardovi protipohyb nevyšel, ačkoli měl akci prakticky vypočítanou, muž udělal pohyb jiný, než doposud a Richard tak minul a dokonce mu čepel nože sjela po hodinkách. Štěstí…

Nebyl to tak marný pokus, muž se lekl a považoval jej za protiútok, zaváhal a Richard konečně nahmatal mužovo zápěstí a odtlačil je vysoko nad mužovu hlavu. Očekával jen, kdy se muž vzpamatuje a kopne Richarda do rozkroku… Snažil se nemyslet na rizika a s tím chytil i jeho druhou ruku. Dotlačil ho kus dál od své překážky za zády a pak nevěděl, co má dělat. Komicky tam stáli bez hnutí několik dlouhých vteřin. Richard pak udělal chybu, uvolnil sevření ruky bez nože a jeho lupič toho okamžitě využil. Zbavil se Richardovy dlaně prudkým pohybem a završil jej úderem naprázdno kamsi před Richardovu tvář. Vyděsil jej, okamžitě pomyslel na to, že jediné, co nesmí udělat je, že pustí mužovu ruku. Opět zůstal v nádechu a rozbušilo se mu srdce poměrně nahlas, stiskl co nejpevněji zápěstí ozbrojeného muže a ten se pokoušel ji vyškubnout, když mu to nevyšlo, vyrazil k Richardovi, aby do něj strčil. Stále byli jaksi vzdáleni od komplice a Mii, od hloučku poblíž. Zdálo se, jako by byli v zákulisí, jako by ostatní jen čekali, až přijdou zpátky, do té doby je to osobní záležitost, do které není třeba se vložit. Mia měla strach, pustila kabelku na zem, naznačila tím tak si ji tedy vezměte, když po ní tak toužíte… Byla zatím připravena kdykoliv zasáhnout, když bude třeba, teď ale nemohla nic udělat. Druhá žena vypadala, že se nad tím taky trápí.

Richard tisknul mužovu ruku a zároveň přemýšlel ve zlomku vteřiny, jak se vyhne jeho úderu. Pud sebezáchovy překonal pud sebezáchovy, strach z bolesti překonal snahu udržet zbraň ze svého dosahu, Richard v okamžiku pustil mužovu paži a uhnul pěsti, která měla znovu namířeno k obličeji. Souboj trval jen chvíli, ale Richard byl vyčerpaný, jako by zápasil už hodiny, a to i přesto, že nijak neútočil, jen se bránil. Zalitoval toho přesně v okamžiku, kdy unaveného Richarda zasáhl jeden úder. Najednou ho frustrovalo, že nic neviděl, pěst odrazila jeho hlavu stranou a on neviděl chvíli na nepřítele. To byl konec celé té rvačky, muž máchl nožem a Richard už jen nastavil ruce před sebe na obranu. Okamžitě získala jeho paže zásah, Richard měl neuvěřitelný, nepotlačitelný vztek a nešlo mu zabránit, uslyšel Miu něco vykřiknout a dostalo se mu třetího zásahu. Muž se zatvářil zběsile, pak klesl na kolena k Richardovi a ten zauvažoval, že asi musí vypadat hrozně, že mu nejspíš jde pomoct, nebo co. Muž však jen vyjeveně sáhl do jedné z jeho kapes vepředu, které dřív neprošacoval a vytáhl koženou peněženku.

  „Vypadnem‘, Noro,“ zařval rozhodně a dávno byl na nohou. „Vem‘ to,“ vypadalo to, že propadá hysterii. Ona popadla Miinu tašku a běžela pryč. A bože,… nikdo je nezadržel. Zmizeli za rohem.

            „Richarde,“ odvážila se Mia zvolat. Už byla skoro u něj, jeho košili prosákla krev. Nehnusilo se jí to ani maličko, rozetnutá košile napříč a místy hluboká rána, Mia zašátrala a v Richardově kapse našla telefon. Ten zmatkář mu jej nechal. Rozklepanou rukou se jala vytočit číslo záchranky. Připadala si tu sama, připadala si, že tu není nikdo, kdo může pomoci. Neměla pocit, že někdo jiný někomu zavolal…

            Stanislav pustil ruku z dalekohledu volně podél těla. Hleděl na to divadlo z ulice, viděl je utíkat ještě daleko, ale dřív nahmatal po paměti telefon a po hmatu vytočil z volaných čísel to správné. Za tímto účelem si jej uložil hned na první místo. Jen pro toto.

  „Záchranná služba?“ zeptal se hlasem až příliš jemným. „U nás v ulici se stala nehoda, mohli byste přijet? – Přepadení,“ pokračoval nerušeně. Nadiktoval adresu operátorce a jako v transu jí to položil. Viděl, že ta malá blondýna právě telefonuje. To asi nebude mamince, napadlo ho. Netřeba víc řešit.Cítil se příšerně rozrušený, takovým tím pozitivním způsobem, jak by to jen sám nazval? Mělo to sexuální hloubku, ta starost malé blondýnky ho vzrušovala. Mohl ji očekávat, ale proč, když mu to může ukázat? To zmatení pocitů a chtíč se smutkem, lítost. Famózní! Polemizoval nad myšlenkou plakat a zároveň masturbovat.